You are a part of me... I need you in my life

Bouřlivě jsem se rozkašlal, po stole se roztékalo pivo, co jsem vyprskl. Ségra se provinile zaculila a jako by nic, začala utírat stůl.
„Zbláznila ses?!" „Ne." „Jsi cvok!" „Neurážej mě, bratříčku." „No promiň, ale tohle může napadnout jen blba!" „Nemusíš být hned v opozici." „A co čekáš? Že ti řeknu, že to je skvělej nápad?! Ses někde praštila?" „Je to jen nápad... Mohlo by to vyjít." „Nic ve zlém, Gemm, ale nemyslím si, že bych měl problém najít si holku." „To samozřejmě nemáš! Ale takhle máš větší šanci na seznámení s někým normálním." „Normálním?" Znovu jsem si lokl piva a pobaveně na ni pohlédl. Ušklíbla se, vyhodila mokrou utěrku a opřela se o linku.
„Napadlo tě zkusit randit i s někým jiným, než s někým slavným?" „Nevšiml jsem si, že by ti moje slavné ex vadily." „Některé míň, některé víc a nic jsem neřekla, jen proto že tě mám ráda. Stejně to ve výsledku dopadlo pokaždé tak, jak jsem si myslela." „Díky, tohle je fakt milý." Propíchla mě pohledem, připomínajícím mi mámu. Uškrnul jsem se a znovu se zahleděl na leták, kterej mi podala, sotva jsem se objevil dole.

„♥Hledáš lásku? Cítíš se sám nebo si chceš jen promluvit a třeba, když se zadaří, najít spřízněnou duši? Pak jsme tu pro tebe♥"

Jakmile jsem leták rozložil, ironicky jsem si odfrkl. Už první strana i text, byl jeden velký kýč. Ale uvnitř to vyloženě křičelo o pomoc.
Různé fonty písma, přemíra odstínů růžové, hromada srdíček, dokonce i Cupid, sedící na růžovém obláčku.
A hromada textu. O tom, proč tohle vzniklo, kdo to vytvořil a kde a kdy probíhá Speed dating.

Znovu jsem se zahleděl na jméno ségřiné nejlepší kamarádky a pravděpodobné budoucí švagrové. Jak jí vůbec mohlo napadnout začít provozovat seznamku a zrovna takovýho rázu.

„Harry...?" „Hm?" „Zkus to, prosím, hele... Budou Vánoce." „A?" „Nemusíš je přece strávit sám. Obzvlášť když je letos, poprvé nebudeme trávit spolu." Polknu, že tohle vědomí se nelíbí ani mně. Ne to, že nebudu mít přítelkyni, ale že budu bez nich.
Máma jede s přítelem na hory, ségra odjíždí s Michalem a jeho rodinou k moři, a i když mi obě nabídly, ať jsem s jednou z nich, odmítl jsem. Nebudu křenit. Místo toho jsem přislíbil že dorazím do Londýna za Lou s Lux.
„Hele, nechápu, čeho tím chceš docílit. Nehledám vztah, vzhledem k mému stylu, to je jaksi nereálný. Ukaž mi jednu jedinou babu, která bude ochotná buď trávit čas na tour nebo sedět doma a čekat, co se dozví z novin o tom, kde, kdy, proč a jak jsem strávil večer? Výčitek jsem už zažil víc než dost, díky, nechci." „To chceš být sám?" „Nejsem sám!" „Jo, jasně... Takže se budeš dál snažit, aby tvoje jednorázovky nevyšly na povrch a nevzaly tu dokonalou iluzi, kterou vytváříš, tvým fanynkám?" „Je to má věc, ségra. Buď to akceptuj nebo ne, ale nech si kritiku pro sebe."

Vztekle jsem se odstrčil od stolu a zamířil k sobě do pokoje. A to jsem se domů tak těšil! Vědět to, zjevně bych si termín příjezdu rozmyslel.

I přes mou nevoli a neustálé nasrávání se skrz to, do mě vydržela vrkat celý týden. Když se přidala i máma, že za to přece nic nedám a minimálně pomůžu Sandře propagovat její projekt, viděl jsem rudě.
Nicméně jsem byl ochoten, zveřejnit jejich projekt na instagramu, pokud mi dají pokoj; nedaly.
„Vypadáš dobře." Ironicky jsem se zašklebil do odrazu zrcadla. Ségra se široce usmála a ztratila se ze dveří. Sjel jsem se pohledem v zrcadle a odfrkl si.
Mám tohle vůbec zapotřebí? Až se svět dozví že jsem měl zkoušet hledat přítelkyni takovým způsobem, tak z toho bude žít hodně dlouho. Už slyším, ty hloupé dotazy při rozhovorech... S tichým zaúpěním, jakej jsem vůl, mířím dolů za ségrou a Michalem. Oba se široce zubí, něco si špitají...
S mávnutím ruky, ať drží pusu mířím do auta. Prostě obětuju jeden večer... Když už nic, budu prostě vykládat, jak jsem šel podpořit kamarádku...