Ani jsme se se Stevem nenadáli a už jsme spolu bydleli. Koupili jsme si baráček u lesa a všechno bylo dokonalé. Teda skoro. Po nějaké době jsme se začali hádat kvuli úplným blbostem, třeba kdo nechal prázdnou krabici od mlíka v lednici.
Pokaždé když se začalo schylovat k hádce, někdo z nás odešel. Většinou si šel Steve zaběhat. Buck o tom neví s jsem za to ráda. Dřív nebo později se to mezi námi vyřeší, jen to chce čas.
,, Ani trochu mi nepomáháš! Na všechno jsem tady sama! Co když já si chci taky sednou, třeba ke knížce!" Zařvala jsem naštvaně a stoupla si před Steva. Už se chtěl zvednout a odejít. Oba jsme moc dobře věděli, že je lepší odejít, než se hádat.
,, Tak to ani náhodou! Ty si odejdeš a bude zase na mě to tu celé uklidit! Tentokrát odcházím já." Stoupla jsem si před něj a jakmile jsem se obula, rozběhla jsem se do Avengers Toweru.
Po cestě mi neušli nějaké slzy ale už jsem to v sobě nedokázala držet. Ptáte se proč se neteleportuju? Potřebuju to ze sebe nějak dostat a dost dlouho jsem neběžela. Je to příjemný pocit, ten vítr ve vlasech.
Před AT jsem si setřela slzy a vešla dovnitř.
ČTEŠ
Bucky's sister
Fanfictionpředem se omlouvám za pravopisné chyby. Příběh se neshoduje s filmem. A je to můj úplně první příběh.
