30 pauza

44 2 0
                                    

,, Je mi to moc líto." Řekl jsem, když mi brečel v náruči a hladila ho po zádech.,, Bude hodně vadit, když na chvíli odejdu na její pohřeb?" Zvedl hlavu a setřel si z tváře slzy.,, Vůbec ne, zařiď si co potřebuješ a pak se vrať." Usmála jsem se na něj a políbila ho do vlasů. Taky se usmál.

Asi půl hodinu jsme tam seděli a povedlo se mi ho trochu rozveselit.

,, Je mi lito jak to mezi náma poslední dobou je." Promluvil najednou.,, To mně taky." Přiznal.,, A proto myslím, že bychom si měli dát pauzu." Sklopila jsem pohled.,, Co? Ne. Musí se to dát vyřešit i jinak." Prosebné se na mě podíval.,, Myslím že nám to oboum prospěje a v tuhle chvíli mi to přijde jako nejlepší možné řešení." Zamrkala jsem a tím zahnala slzy, které se mi draly z očí.

,, Nesouhlasím s tím," začal po chvíli.,, ale jestli je to to, co tě udělá šťastnou, tak se přizbůsobím." Povzdychl si. Objala jsem ho a mírně políbila.,, Děkuju." Zašeptala jsem se, jakmile jsem se odtáhla. Usmál se smutně.,, A třeba se k sobě ještě vrátíme.",, Třeba." Smutný úsměv jsem mu oplatila a zvedla se.,, Ale chci abys věděl, že i přesto že máme pauzu, můžeš za mnou kdykoli s čímkoli přijít." Poplácala jsem ho po rameni a odešla pryč.

,, Co se stalo?" Zeptala se hned Nat, když si všimla mé uslzené tváře.,, Dali jsme si pauzu." Objala jsem ji a naplno se na její rameno rozbrečela.,, Ale podle mě je to nejlepší řešení. Jen Buckymu to ještě neříkej, prosím." Podívala jsem se na ni psím pohledem.,, Neboj." Usmála se.,, Děkuju." Přitáhla jsem si ji ještě blíž.

Bucky's sisterKde žijí příběhy. Začni objevovat