blue for boys, pink for girls

1. -Chladný jako venkovní vzduch

Chlapec seděl na autobusové zastávce a jako každé ráno čekal na autobus, co ho odveze do budovy, do které se jako malý kluk tak moc těšil. Pamatuje si, jak ve školce pomalu nemohl dospat, jen aby co nejrychleji už bylo září a on mohl začít chodit do školy. Sám sebe za to proklíná.

Bylo něco kolem -10°C. Chlapec měl ruce hluboka v kapsách, byl zabalený do tmavě modré teplé šály a schoulený v tmavém kabátu. Kolemjdoucím možná připomínal trochu bezdomovce ale to ho vůbec netrápilo. Bílá sluchátka, která měl v uších mu dávali možnost ignorovat tu šílenost zvanou svět a ještě větší šílenost zvanou realita, která ho obklopovala ze všech stran.

Neměl rád školu ale zároveň byl rád, že je právě teď na zastávce, a tak může být alespoň na sedm hodin pryč z domova. Bylo skvělé vypadnout z té hustoty, která se míchala uvnitř malého bytu v garzonce, kde bydlel se svou matkou a otcem, které se neustále hádali. Opravdu, nenávist a arogance a takové ty mračna před hádkou by se v tom bytečku dali krájet. A tak se stalo to, že se mladý Tommy stal pouhým duchem, který tam bydlel se svými rodiči taky, ale oni si toho moc nevšímali. Mrzelo ho, že se tolik hádali, moc ho to mrzelo. Zvlášť když některým hlavním bodem jejich hádek byl on sám. Někdy si připadal jako terč. A to ho bolelo ještě víc.

Auutobus se konečně začal v dáli objevovat a tak si Tommy stoupnul, aby se připravil k nástupu. Nemohl se dočkat, až z té zimy vypadne do zadýchaného autobusu i když mu přítomnost tolika cizích lidí nedělala moc dobře. Zvládal to se sluchátkami a s...

„Tommy!" Vyhrkla jeho kamarádka, která ho objala jakmile vkročil jednou nohou do autobusu. Tommy jí objal zpět a usmál se, den byl hned o něco lepší.

„Cass!" Zamumlal do dívčina kožichu a potom se odtáhl.

Cass byla blonďatá, hubená a vysoká. Mohla by být perfektní modelka, o tom Tommy nepochyboval. Byla krásná, milá, měla svůj důvtip, sebevědomá do určité míry.

„Co doma?" Zeptala se blondýnka starostlivě a pevně se chytla tyče, protože autobus zrovna zatočil.

Tommy jen pokrčil rameny, čímž toto téma ukončil, nechtěl to za žádnou cenu rozebírat a Cass to poznala.

„No, doufám, že máš o víkendu volno. Máma vypadne s Johnnym na nějakej ples a tak jsem si řekla, proč tě nepozvat, určitě se stejně stavíš rád!" Zazubila se a Tommymu se zablýskalo v očích. Znamenalo to víkend, nebo alespoň jednu noc, bez rodičů.

„Zatraceně, to si piš!" Zasmál se a potom se konverzace těch dvou obrátila normálním směrem. Bavili se o škole a o tom, z jakého předmětu dnes píšou. O lidech ze školy a o tom, jak divná je ta holka ze druháku, co má barevné pramínky a velké kulaté brýle.

Když u školy vystoupili, Cass se rozhlédla kolem. Tommymu to přišlo divné, protože většinou se snažila co nejrychleji zaplout do školy bez toho, aniž by si ji někdo všiml. Netoužila moc po pozornosti.

„Co je?"

„Ale, to se dozvíš, ne že by to bylo něco zajímavého, každopádně.." Přerušila se v půli věty a najednou se ji rozzářil obličej. „Pojď." Přikázala mu a zatahala ho za rukáv, takže Tommy měl co dělat, aby se udržel na nohou.

Prošli rychle vstupními dveřmi, hned naproti nim byla něco jako recepce a tam se zastavili. Tommy pořád nechápal, co se děje.

„Lucasi!" Řekla Cass, Tommy se podíval směrem, jakým se dívala ona.

Naproti němu stál vysoký kluk se špinavě blond vlasy. Dozajista byl starší, měl propíchlé rty, v uších plugy a z jeho ledově modrých očí šel celkem strach. I tak měl ale v sobě něco, co Tommyho pořád nutilo zkoumat chlapce, stojícího jen pár stop před ním. Jednoduše řečeno, byl prostě wow.

„Caroline!" Řekl neznámý celé Cassiino jméno a rozešel se kním. Jeho hlas byl chraptivý a ledový, stejně jako vzduch venku. Tommy stále nechápal, kde se tohle zjevení vzalo a nevypadalo to, že by se mu dostalo řádného vysvětlení.