Moth [vkook]

6. Naše setkání

O 2 dny později

Vůbec jsem nevyšel z baráku. Nemám už ani co jíst. Nemám ani podělané peníze. Rodiče jsem prý zklamal a nevěří mi tu událost s Moth. Hodně mi to ublížilo. Teď už nemám nikoho. Nikdo mě nemá rád..ale jsem ten typ co potřebuje pozornost, lásku a mít někoho prostě u sebe.

Už jsem přemýšlel nad sebevraždou. Jelikož ty nadávky nezvládám. Moth mi dal asi 3 psaní, ale hned jsem je roztrhal aniž bych je četl. Jsem na něj opravdu naštvaný. Takhle se chová někdo, kdo je posednutý někým? Těžko.

Je už večer, popijím kakao u televize. Zakrytý svou heboučkou dekou. Miluju ji hihi. Dívám se na netflixu "YOU" Je to vážně zajímavé. Je skoro jako ten Moth. Ale Joe je asi horší ale je to svým způsobem hot. Ale Moth? Odpor.
Mám všude zhasnuto.

Přiletí na mě obálka. On to na mě prostě hodil! Hned se otočím ale v té tmě nemám šanci někoho vidět. Kouknu na obálku. Hm? Je růžová..
,,Bože buzerante" chci to roztrhnout-

,,NE! JSOU TAM PRACHY!" Cuknu sebou!
Ten hlas- doprdele tak ten byl sakra smash! Otočím se. Polknu a zadívám se do tmy. Ale nikoho nevidím. ,,Peníze?" Sednu si zas k televizi! Hned to rozbalím. Co!? 7k? No fakt.
Začnu si to číst.

Tae, mrzí mě to. Udělal jsem chybu. Proč je ničíš? Proč si nečteš mé dopisy? Hm? Jsi naštvaný tak moc? Nebuď. Teď už budeš jen můj. Proč nejíš? Jsi už takhle dost hubený.
Objednej si za ty peníze něco dobrého, jo? Brzo tě někam vezmu. Za kámošem přeci. Už celkem páchne pašák.
-Moth

,,Tys ho nezakopal!? Tohle si nezaslouží!" Zamumlám. ,,Tak jasný, že se zlobím" prsknu!
Odložím to. Zvedl jsem se, celej podělanej jsem se vydal směr kuchyň, kde mám telefon. Ale jdu po tmě. Fajn! Možna čekám...KDY DO NĚJ NARAZÍM.

,,POZOR" chytl mě za ramena a lehce odstrčil. Málem jsem narazil do stolu. ,,NESAHEJ NA MĚ!" Dám si ruce na hruď a natlačím své tělo na linku. Vidím před sebou lehčí obrys postavy.
Polknu. Hrom- zaječím!

JEŽIŠI TRAPAS! Já se ale sakra lekl. Spustí se totální slejvák. Uslyším tiché chechtání.
,,Nesměj se mi sakra!" Kopnu před sebe. Nakopl jsem ho nejspíš do nohy. Ale v tu chvilku mi přiletí pořádná facka na mou tvář.
Chytnu se za to místo. On mě uhodil-

Dlouho mě nikdo takhle neuhodil.
Proč se mi chce sakra brečet? Haló!?
Utře mi slzu. Oh, nemá rukavice už. Chytl mě za tváře. ,,Shh..promiň, zlato. Já ti jen ukazuji, co si ke mě nesmíš dovolit" šeptá. Proč mě jeho hlas přitahuje. Je asi ale trochu starší. Jelikož ten hlas- ale vlastně mu může být i 15 a může mít takhle hot hlas.

Jo a taky mi zmizelo jedno tričko a dvoje trenky. Nebudu se ho radši ani ptát. Jelikož mám pocit, že je to totální úchyl. Mlčím.
,,Tohle je poprvé co na tebe mluvím, popravdě. Už teď mi stojí. Sáhni si" dá mu svou ruku na jeho-. Rychle ji dám pryč!

,,P-pusť mě" je mi z něho špatně...
Kupodivu dal ruce pryč. Vezme můj telefon.
,,C-co děláš" mám z něj trochu strach.
,,Objednávám ti jídlo. Hodně jídla. Peněz mám pro tebe dost, neboj. Co bych pro svého miláčka neudělal" zamumlal.

,,Bojíš se mě viď? Ale tobě neublížím. Snažil jsem se ublížit všem co ti nadávali.."
Poslouchám ho co povídá. Zabil je? Nebo jen něco udělal? ,,Mohl bys mi prosím ošetřit břicho? Je mi to trapné ale..omylem jsem se řízl nožem do břicha.."

,,Omylem? To asi ne.."
,,Fajn.." povzdechl si.
,,Ubližoval jsem si, protože jsem musel trpět za to..co jsem ti udělal..tak hotovo, objednáno"
Překvapeně zamrkám. On si kvůli tomu ubližoval?

,,Hm..tak si di sednout na gauč, jdu pro věci" odejdu si pro potřebné věci a pak přijdu.
Sednu si vedle něj. Má zahalený obličej. Nevidím mu ani do očí! Má dlouhé vlásky totiž.
Kouknu na jeho břicho! TY ABS!? Tak-
Zrudnu.

Ježiš ale ty jeho řezance jsou hnusný..začnu mu to ošetřovat. Sykl. ,,To nic..to teď malinko bolet bude" snažím se být jemný.
,,Červenáš se" zaseknu se- ,,N-nene"
,,Ale jo.." dá mi vlásky za ucho.
,,Chce to ostříhat cutie.."

Zvednu pohled na jeho zahalenou tvář.

Tohle setkání...

Mi je...

Už asi příjemný...