Ztraceni mezi světy

2.

Tiše jsme šli chodbou, než jsme se konečně zastavili před velkými kovovými dveřmi. Zarachotil klíč, a cvakl zámek. Donovan mě hrubě postrčil do místnosti, a v okamžiku kdy jsem stála uprostřed tak z venku zavřel a zamknul dveře. ,,Hej!" Vykřikla jsem na něj, a zabušila na dveře. ,,To mě tu jen tak necháte?" Odpovědí mi však byly jen vzdalující se kroky. Otočila jsem se k potemnělé místnosti a vydala se směrem k jedinému zdroji světla - oknu. Bylo ověšené mohutnými záclonami, ale i s řetězy stále na zápěstí se mi povedlo kousek odhrnout. To co jsem pak spatřila se snad nedá ani popsat...

Padlá hvězda plula tak rychle, že se hvězdy a planety kolem nás míhaly ve vteřinách. Viděli jste někdy padat hvězdu na nebi? Tak tady teď bylo stovky hvězd všude kam jsem se podívala. Jako kdyby jsme letěli hvězdným tunelem dál a dál. Tolik blikajících světel a barev... Bylo to neskutečné. S otevřenou pusou jsem zírala na tu nádheru, která se odehrávala přímo za tím oknem. Jak je možné, že jsem si toho nevšimla dříve když jsem byla na palubě? Nejspíš jsem byla hodně rozrušená z toho všeho, že jsem nevnímala ubíhající krásu která se odehrávala tam venku. Po chvilce zírání jsem od okna odstoupila, a rozhodla se porozhlédnout po zbytku kajuty. Místnost byla o trošku větší něž ta věznice, jinak byla stejně ponurá a topila se ve stínech. Kromě velké postele se zde nacházela jen jedna skříňka, křeslo a psací stolek. Hned jsem přispěchala k oné skříňce a pokusila se ji co nejrychleji otevřít, ve snaze najít nějakou věc která by se mi mohla hodit. Jenže co vlastně hledám? Pochybuju že by mi tady nechali jen tak se povalovat nějakou dýku. I kdyby náhodou ano - což je nepravděpodobné, tak oproti těm jejich zpropadeným zbraním by to bylo k ničemu. A co to je vůbec za věci? Vypadá to jako nějaký druh pistole, ovšem ty pestrobarevný elektro koule co to střílí, se od klasického náboje znatelně liší. Museli to ukrást někde v jiné galaxii. Zklamaně jsem vstala od skříňky a přešla k tomu stolku. Leželo na něm pár poházených čistých papírů, kousek vedle inkoust s perem. Ačkoliv jsem byla unavená, tak jsem věděla že bych po tom všem neusla. Tak jsem si přisunula to křeslo stojící opodál a sedla si ke stolku.

Vzala jsem do ruky bílý labutí brk, a opatrně ho otřela v lahvičce s inkoustem. Jemnými a ladnými tahy jsem bezmyšlenkovitě malovala portrét neznámé ženy. Nevím kolik času mi to zabralo, ale po nějaké době jsem se do toho ponořila a nevědomky si začala pobroukávat svoji oblíbenou písničku, kterou mi matka vždy zpívala před spaním. Zajímalo by mě, co se vlastně na Orynthu přesně stalo. Přežili to všichni?

,,Where the north wind meets the sea,
there's a river full of memory.
Sleep, my darling, safe and sound,
for in this river all is found
all is found.
When all is lost, then all is found..."

~

Včera :

- planeta : Orynth

Zrovna jsem ve vedlejším panství vyřizoval jednu politickou záležitost, a když jsem se ráno vracel zpět na zámek, cestou jsem se zastavil v menším městečku. Chtěl jsem svým sestrám koupit nějaké překvapení na přivítanou, a nějaký malý zdobený šperk se mi zdál jako ta správná volba. V ten moment jak jsem ale chtěl s oběma dárky nastoupit zpět do kočáru, ztmavla obloha. Ze světle modré se stala temná fialová a všude se začaly otevírat jakési nepravidelné oválné portály, ze kterých začalo prosvítat barevné světlo. Jako když kapka dopadne na vodní hladinu - portály se zavlnily a společně s tím tajemným světélkem jimi začaly proplouvat obří majestátní černé lodě. Ne, tohle nejsou portály. Jsou to vesmírné brány. Nehnutě a udiveně jsem upíral oči k obloze. Tohle je poprvé, co je vidím na vlastní oči. Nespočet pestrobarevných vesmírných bran se otevřelo na nebesích našeho světa a proudily jimi stovky lodí. Cizích lodí. Hned jak jsem si to uvědomil jsem se rozeběhl zpátky na náměstí, kde se už začal shromažďovat dav udivených a zvědavých poddaných. Celý udýchaný jsem společně se svým osobním strážcem varoval co nejvíce lidí o možné nebezpečné situaci. Neuběhlo víc jak pět minut a obří koráby začaly rychle sestupovat z oblohy. Tou dobou už však byla většina obyvatel schovaná ve svých domovech.