Pohled Matyho:
Domča s Álou mají přijet až za dvě hodiny, tak mám ještě čas jít do parku.
Přestože je venku docela zima, vzal jsem si pouze mikinu, uplé rifle, bílé tenisky a pak jsem vyrazil do parku.
V parku jsem měl jednu z mých chvílí na přemýšlení...
V uších mi hrála písnička Fourth Of July, první vločky se pomalu snášely na zem. Já se trochu klepal zimou, ale nebylo to horší, než vědět, že ke mně Domča nikdy nebude cítit to, co já k němu.
Jsi k ničemu, nikdo tě nemá rád a nikdy s nikým nebudeš. Proč jsi se zamiloval zrovna do Dominika.. tvého nejlepšího kamaráda. Přehrávalo se mi v hlavě pořád dokola a tekly mi slzy.. nesmím na to myslet, bolí mě z toho všeho hlava.
Na nádraží jsem zjistil, že jsem tu ještě brzy, tak jsem si sedl na lavičku a zahleděl jsem se do země.
Najednou z rozhlasu zaznělo, že vlak konečně dorazil, otřel jsem si slzy a pomalu šel k vlaku.
Když z vlaku vyběhli Domča s Álou, chtěl jsem se k nim také rozběhnout, avšak se mi z ničeho nic zatmělo před očima, podlomila se mi kolena a pak už jen tupý naráz...
200 slov, vím že to není nic moc, ale to se snad určitě rozjede a bude to konečně zajímavější. Tak doufám, že si zatím užíváte 💕
Vaše Maky
