rolnička a černý bavlnky
spletený do patvaru
připomínající
bude ti nosit štěstí
nebrečím ze strachu o mě
o tebe
o nás
brečím
protože mi bude smutno
hned ti to nedojde
a v zaslzenejch očích
hledáme ujištění
že bude dobře
,,pořád se mnou můžeš jet na letiště.."
,,ne, je to jenom prodlužování neodkladatelnýho, prodlužuješ tím bolest."
,,ale vždyť.."
,,nepojedu, ale za čtyři měsíce budu ta, kterou uvidíš hned mezi prvníma."
a až zabouchnu dveře
s úsměvem na tváři
pocítím úlevu
protože to přišlo
a až zabouchnu dveře
vypiju druhý kafe
rozkoušu spodní ret
a naučím se první státnicovou otázku
s vědomím
že to zvládnu
a že o nic nejde
přijde večer
a ty zrušíš všechny plány
lidi
dáš si vanu
naliješ zbytek nedopitýho vína
a konečně se sesypeš
protože víš
jaký to je
když někomu slíbíš
čekání
a on už se nikdy do tvýho života
nevrátí
