Step siblings(Pozastaveno)

1 kapitola-nový domov

Zatímco jsem stahovala a vytahovala okénko mámina auta,nemohla jsem přestat myslet na to,co mi ty další strašné dny přinesou. Pořád si v hlavě opakuji jak je možné že po tolika letech opouštíme náš domov a jedeme přes celou zemi až do Californie. Už je to půl rok od doby kdy jsem se dozvěděla tu osudovou zprávu, co mi měla změnit celý život,ta totožná zpráva, kvůli které jsem každý večer ve svém pokoji brečela a vztekala se jako malá holčička která nedostala svoji vysněnou panenku- ne jako šestnáctiletá holka.
Ale co jsem měla dělat že? Nebyla jsem plnoletá. Do osmnácti my chyběl ještě rok, šest měsíců,jeden týden a tři dny. Abych se mohla odstěhovat zpátky sem do mého rodného městečka. Co nejdál od mé mámy, která myslela jen na sebe,daleko od těch lidí se kterými musím teď bydlet pod jednou střechou a jíst u jednoho stolu.
,, Můžeš toho prosím nechat? Znervózňuješ mě," řekla máma když nasedala do auta.,, Mě znervózňuje hodně věcí co děláš a musím je vydržet i když mi to vadí," odsekla jsem jí. Hlasitý povzdech, který jsem brala jako máminu odpověď, už byl takovou naší každodenní rutinou. Ani mě to nepřekvapilo. Copak jí nezáleží na pocitech její jediné dcery? Už je to šest let co se moji rodiče rozvedli a nebylo to zrovna v dobrém.
Těžko si zvykám na změny, děsí mě žít s cizími lidmi které jsem nikdy dřív nezpatřila.
„Pořád nechápu, proč mi tam nedovolíš zůstat," snažila jsem se to mámě už po sto padesáté rozmluvit,ale nic se nestalo.Jo a málem bych zapomněla kvůli tomu že se máma vdala za nějakého pracháče se musíme stěhovat a kvůli tomu opustím mého přítele Davida a mohu nejlepší kamarádku Rithu.

***
Podle navigace nám už zbývá jen pět minut do cíle,nebudu lhát radši bych byla kdyby to bylo víc minut vůbec se mi tam nechce. Z mého přemýšlení mě,ale vyrušil vrzavý zvuk brány od domu. Když jsem se podívala ven z okénka zahlédla jsem něco neuvěřitelného,tohle nebyl obyčejný dům to byla obrovská vila s velkou zahradou,bylo tam toho tolik že jsem si všeho nestihla ani všimnout.
Vila nebyla ani tak vysoká jako široká měla dvě patra a obrovské vstupní dveře zdobené šedivými doplňky, všechno do sebe krásně zapadalo. Byl to nádherný pohled,ale na mě to bylo moc, nepocházím z bohaté rodiny a nejsem zvyklá na něco podobného.

Když máma zaparkovalo před vstupní dveře přišel k nám nějaký pán v černém obleku. Byl vysoký a měl na krátko střižené hnědé vlasy které měl místy už prošedivělé.Jak jsem ho tak pozorovala všimla jsem si že mluví. Ihned jsem ho přestala zkoumat a poslouchala jsem, říkal jen něco o tom že nám zaparkuje auto do garáže, takže pro mě nic důležitého.

„ Abigail pojď". Řekla máma když odcházela od auta. Nic jsem ji neodpověděla a jenom přidala na tempu abych ji dohnala.

Když jsme vztoupily dovnitř ocitli jsme se v obrovské táhle chodbě ve které byla bílá komoda nad kterou bylo povešené zrcadlo s rámy do světle stříbrné barvy. Když jsem se koukala do zrcadla objevil se v něm vysoký muž tak středního věku měl černé vlasy a oči zelené jako lesy co jsem cestou zahlédla.

V tu chvíli se tam objevila i má matka a políbila ho. Bylo mi na zvracení opravdu nepotřebuju vidět jak se moje matka líbá s jejím novým přítelem.„ Abby pojď chci ti něco ukázat je to odemne takové menší překvapení". Řekla má máma na jeden nádech a spolu s Danielem Leistrem jejím novým manželem vydali přes dlouho chodbu. Já je jen následovala vůbec se tu nevyznám. Ještě aby jo jsem tu poprvé od doby kdy spolu jsou.

Kousek předemnou jsou skleněné schody které vedou do druhého patra . Je to jedna velká místnost ve které je i velký černý gauč s bílými a černými polštářky hned před ním je konferenční stolek na kterém je položena pouze knížka ve světle modrém obalu a svíčka. Na proti gauči je velká televize a hned vedle ní se tyčí velký krb je krásně nazdobený, dřevo krásné složené v poličce pod krbem a fotky v stříbrných rámečcích se nádherně vyjímají na poličce vedle krbu.

Jdu po nádherných schodech do druhého patra a prohlížím si jak je vše sladěné do černé,šedé a bílé barvy.Je to nádhera. Když jsem vystoupali schody máma s Danielem zabočili do leva. Musela jsem trošku přidat abych je dohnala opravdu se tu nechci ztratit hned první den. Když jsme došli na konec chodby prohlížela jsem si velké bílé dveře. Měli krásnou stříbrnou kliku a táhli se do výšky. Byly jednoduché,ale v jednoduchostí je krása. „ Tady je tvůj pokoj Abigail. Hned na proti tobě má pokoj Nicolas" . Jen jsem přikývla. Nehodlám se nějak vybavovat pro mě s cizím člověkem.

Když jsem otevřela dveře spadla mi brada, byla to nádhera. Jako první jsem si všimla krásného výhledu na moře. Byly to obrovské prosklené dveře na balkón na kterém bylo jedno bílé lehátko a malý bílý stolek. Postel byla celá bílá a povlečení bylo barvy světle modré. Byly tam ještě jedny dveře a ty byly do koupelny. Ta byla také sladěná do bílé a světle šedé barvy. Na políčkách byly moje fotky s mámou a mými kamarády.

Sice jsem na mámu pořád naštvaná,ale tohle byla nádhera to co pro mě udělala. Běžela jsem k ní a objala jí.„ děkuji mami šeptla jsem ji do ucha". Když jsem se odtáhla máma se na mě usmála a řekla že už půjde a já si mám vybalit své věci.

Když jsem měla vybalene všechny věci otevřela jsem skleněné dveře na balkón a koukala na ten nádherný výhled. Jak jsem tak koukala okolo všimla jsem si dřevěných věci na fasádě které vypadaly jako takový nenápadný žebřík a dalo se po nich vylést na střechu. Hned na proti byly schody které vedli na zahradu. Sešla jsem schody a šla se podívat po zahradě.

Zahrada byla obrovská. Od vchodu na zahradu z baráku vedl malý chodníček z kamenů. Na levou od vchodu asi tři metry se tyčilo šest palem okolo velkého bazénu a výřivky. Když jsem sešla bílé betonové schody na spodní zahradu byla tam bílá houpací síť zavěšená mezi stromy a na pláži se tyčila bílá houpačka se světle zlatými doplňky a polštářky. Vyšla jsem zpět nahoru a směrem do mého pokoje.

Šla jsem po schodech dolů do obýváku a hledala kuchyni.
Kuchyň byla celá šedá a prostorná uprostřed byl jídelnu stůl . Nevím proč když vedle je krásná jídelna. Když jsem hledala skleničky objevil se za mnou nějaký kluk. Měl černé vlasy a studánkově modré oči, byl vysoký, černé tričko mu obepíná svaly .„ Co tu chceš?". Zeptal se nepříjemným tónem. „ bydlím tu". Řekla jsem a schytala nechápavý pohled od kluka stojícího předemnou.„ tak to asi těžko ledaže by si byla ta dcera tátovi nový manželky". Jo to jsem jsem Abigail těší mě". Řekla jsem ironicky a chtěla odejít. Ale ten kluk mě chytil za ruku.„ tak hele tady nikdy nebudeš jako doma, nepatříš do naší rodiny". Řekl to úplně bez emocí„ Věř mi taky tu nechci být" . Odsekla jsem mu a chtěla odejít,ale v tu chvíli se tu objevila má matka se svým manželem.„ jak tak koukám tak už Nicolase znáš že Abigail?". Prohodil se mnou větu Daniel. „jo znám bylo to super seznámení" odsekla jsem mu a odešla. Už jsem jenom slyšela jak na mě máma křičí že se takhle chovat nemám. Upřímně je mi to jedno nechci tu být.

Přišla jsem do svého pokoje a lehla si na postel a zavolala svému příteli. Volali jsme si Asi hodinu a pak jsem šla spát.

Ahojky jsem tu s první kapitolou snad se vám alespoň trochu líbí 🫶🏻🫶🏻