Mrtvý holky nemluví a jiné povídky

On

Já jsem on,

ten co nic nepoví.

Když kostelní zvon

službu svou vypoví.

Já jsem ti blíž,

než je ti příjemé.

Ty o mě nevíš,

není to vzájemné.

Když jsi jednou šel,

to byl zrovna prosinec,

celý ses chvěl

a ze světa byl blázinec.

Všechno bylo zmrzlé,

a vše zahalil sníh

v té době ledové, 

nebyl slyšet smích.

Ty vešel jsi na přechod,

nerozhlédl si se,

ona nestihla dobrzdit,

byla to má mise.

Ale mě se tě zželelo,

byl jsi tak sám

a tak jsem obelstil 

tvého konce rám.

Ty o tom nevíš,

žiješ si dál.

Však paní v autě

jsem na pohřbu hrál.

Jsem ON,

ten koho se bojíš,

jsem ten chlapec

kterého ve snech vidíš,

jsem ta paní,

kterou jsi viděl skočit,

jsem ta část života,

kterou chceš přeskočit.

Jsem on, 

ten s kým bojuješ.

Vidíš mě? Ne? Kolik jsi pil?

S takovou tu dlouho nepobudeš.

Říkají mi různě,

Belzebub, Lucifer, Ďábel.

Avšak jmenuji se jinak

Že bys mé jméno vědět chtěl?

Nejsem nikdo cizí,

vždyť přátelé jsme.

Tvůj úsměv mizí,

Smrt, jméno mé.