Jak jsem poznala svýho bráchu.

moje poprvé

„Anno! Jak se opovažuješ hrabat se nám ve věcech!" Křičela na mě už půl hodiny hystericky matka. Otec se k ní občas přidal: „My tě tady živíme! Dřu kvůli tobě!"
„Máš domácí vězení. A najdeš si brigádu." Pokračovala matka.
„Už nebudeš dostávat kapesné, na to zapomeň." Zavrtěl hlavou fotr.
A tohle všechno jen díky, nějaké černé krabičce. Jako vážně?
*
„Dneska je den D!!" Pištěla mi do ucha nadšeně Soňa.
„Hej Es, ještě nevim, jestli můžu. Fotr mě nechce pustit..." Řekla jsem smutně, ale pokusila se o úsměv.
„Je to naše šance! Konečně mě naši pustí! Chci na ten koncert, prosím." Pokusila se udělat i psí oči, ale vypadala spíše, jako veverka.
„Já fakt n-." Začala jsem se trochu vymlouvat. „Ale no ták, přece mě v tom nenecháš." Tentokrát ty oči zabraly.
Můj plán byl jasný. Prostě utéct. Myslela jsem, že nemám šanci, ale měla. Táta se vrací z práce v šest a máti chodí v půl hodiny před tím na nákup. To byl čas, kdy mohu bez problémů odejít.
*
„Zůstaň doma. Budeš hlídat sourozence." Zabouchla za sebou dveře máma. Achjo.
Moji sourozenci jsou úžasní. Až tedy na nějaké výjimky. Vím, že jim můžu věřit.

„Hele Tade?" Došla jsem do pokoje mého bráchy. Je stejně starý jako já, ale dolézá za mámou a tátou. Všechno jde hned říct. Tadeáše totiž jako mladšího šikanovali a od té doby všechno žaluje. V tuhle chvíli byl ovšem, moje jediná možnost.
„Co chceš?" řekl a ani nezvedl hlavu od monitoru.
„Nechceš hlídat děcka? Musím jít k Soně."
„No to nechci! Navíc, máš domácí vězení, takže máš být doma." Připomněl mi.
„Dám ti litr." Zamávala jsem penězi před jeho obličejem. Jen si odfrkl a napsal si něco do telefonu. Jsem v prdeli.

„Hele Míšo?" Došla jsem za mým nejmladším bráškou. Je to moje zlatíčko. Je mu teprve 8 let, ale už se chová jako gentleman.
Vím, že Tereza a Amélie se o sebe dokáží postarat i samotné, ale o Míšu se bojím.
„Ano?" Podíval se na mne.
„Půjdu teď ven a nevím kdy se vrátím... zvládl by jsi to sám?" Usmála jsem se.
„Jasný, už nejsem žádnej prcek." Ujistil mě. Je tak roztomilý!
*
„Já věděla že přijdeš!" Zaradovala se Es.
„Jo, ale taky kvůli tomu budu mít problém." Podotkla jsem.
„Ty to zvládneš!"

Byli jsme na koncertě Milion+ a bylo to naprosto dokonalý! Do této doby jsem je zas tak neposlouchala, ale dnes mě učarovali!
Chemie mezi nimi, to pouto, ta energie v těch lidech všude kolem. Alespoň na malou chvíli jsem nemyslela na své problémy. Byla jsem jako v ráji. Naprosto odvázaná, šťastná a plná emocí, které jsem pustila ven křikem.