Právě jsem si dobalovala poslední kusy oblečení když na mne z obýváku zavolal táta"tak pojď už dolů musíš si ještě přibalit učebnice"
seběhla jsem po točitých schodech vedoucích z mého pokoje dolů do obývacího pokoje kde už mi táta podával pláťěnou tašku s učebnicemi já jsem si ji jen vzala a hodila ke kufru s věcmi"tak mám všechno, už půjdu spát ať zítra vstanu tak dobrou noc tati"řekla jsem a vyběhla po schodech nahoru jen jsem slyšela tátu jak volá "dobrou noc zlatíčko, hezky se vyspi" tak jsem jen rychle zavolala"ty taky"udělala jsem si hygienu a rychle zaplula do postele.
Je ráno a právě mě probudil řinčící budík "crrrrrrrrrrrr"
rychle jsem ho zaklapla a vyskočila z postele nemohla jsem se dočkat až tam dorazím tak jsem se oblékla do černých riflí a mikiny co jsem si včera večer připravila a seběhla jsem dolů do kuchyně kde už byl i Hagrid "no ahoj tak dlouho jsem tě neviděl už jsi vyrostla" "taky tě ráda vidím" usmál se na mne a vtáhl mě do svého medvědího obětí když jsem se odtáhla táta mi podal toust a skleničku s pomerančovým džusem když jsem dojedla a dopila tak táta pomohl Hagridovi naložit můj kufr na půjčenou létající motorku a přihodil tam i tašku s učebnicemi obejmul mě a řekl "tak jeďte ať to stihnete, a užij si to" nasedli jsme s Hagridem na motorku a já jsem ještě zamávala tátovi a poslala mu vzdušnou pusu.
Nějakou dobu jsme letěli a já už v dáli viděla Bradavice.
Když jsme přistáli tak mne Hagrid odvedl do chodby před hlavní síň kde už čekala jaká si postarší žena v smaragdově zeleném hábitu.
"Dobrý den já jsem profesorka Mc Gonagallová zástupkyně ředitele a vedoucí kantorka Nebelvíru"natáhla ke mne svou vrásčitou ruku a já ji přijala se slovy "Amélie těší mne" "vaše věci vám do komnaty přenese náš školník pan Filch" jen jsem kývla na souhlas a ona už vycházela do dveří do velké síně a slyšela jsem jak něco říká ale přes ty dveře to nebylo slyšet, měla jsem to štěstí že tou cestou mezi stoly plnými žáků nepůjdu sama Hagrid totiž nastupuje jako učitel takže tam taky musí jít. Najednou se ty obří dveře do velké síňe otevřely a my s Hagridem pomalu vešli dovnitř všechny oči na nás upřeně zíraly teda přesněji na mne jelikož Hagrida každý znal. Jen tak jsem se po síni rozhlédla a jedny oči mne velmi zaujaly a na chvíli se naše pohledy střetly ale na nějaký delší oční kontakt nebyl čas.
______________________________________
První díl povídky je venku a doufám že se vám bude líbit. Vaše Sjůli🤗
ČTEŠ
Ta Nová
FanficAhoj, jsem Amelie Blacková a zítra nastupuji do Bradavic díky mému otci mohu nastoupit i v polovině roku ale zatím ještě netuším co mě čeká, ale jedno vím jistě, máme se na co těšit.
