Happy Face

domov

Jako malý kluk jsem měl hrozný život, neustále nadávání, modřiny, jizvy a hluboké rány od mých spolužáků a kamaráda mě dohnalo k šílenstvím. Nezvládl jsem to tu, nezvládám celý můj život.
Je to jen blbá přetvářka, abych nevypadal jako simulant a nebo, aby si mě ještě víc dobírali a mlátili. Tohle mi za to nestojí, máma je asi jediný člověk, který mi jak táž pomáhá. Jsem teprve v devítce kde můj stav nikdo neřeší, nikdo se mě neptá jestli jsem v pohodě a nebo jestli náhodou nepotřebuji pomoc. Prostě jsem jak vzduch který nikdo nevnímá a nevidí, jak pára nad hrncem která za sekundu zmizí. Chtěl bych se dostat na UA kvůli hrdinské práci kterou miluju. Kvůli mému velkému snu mi pomáhá nejlepší člověk all might, který, ale o mě nemá zájem. Vlastně ani nevím jestli mě má rád nebo tak, ale i on se mně nikdy nezeptal na to jak se mám.

Právě nastupuji na UA. Bez emocí,bez jakyhokoli projevu. Proč bych měl? když mě nikdo nevidí. Až na mýho kamaráda, který opět po mě řve ať umřu, podíval jsem se na něj a pak už jen odešel dovnitř si sednou. Po škole jsem měl namířeno dom, ale mezi tím mě shodil na zem Kacchan který po mě začal řvát a mlátit kamkoli chtěl. Vlastně i když jsem měl quirk tak mi to bylo jedno stejně, bych svoje city vypustil řezáním. Kopal do mně ani né půl hodiny, flusl mi na tvář a s hnusnými slovy odešel. Zůstal jsem tam ležet v kaluži krve která byla smíchaná se slzami. K večeru jsem se odvážil zvednou a vyrazit dom.

Doma jsem dostal pořádný výprask skrz pozdní příchod, ale za to jsem měl dobrou večeři. Po večeři jsem šel do sprchy která byla červená jak pláñ růží. Po sprše jsem si obvázal rány. Zaplul jsem pod peřinu kde jsem upadl do říše snů, které byly jako vždy nejnechutnějši a nejdrsnější.

Ráno jako každé jiné jsem si musel převléct postel a taky přeměnit si obvazy. Poté jsem si nachystal věci a vyrazil opět do škole.

Ve škole už jsem si našel kamarádku která mě má aspoň trochu ráda. Ale jinak jako že nic.
Už mi z toho začalo hrabat. Tak snad to tady nějak přežiju. Nechci umřít ani něco podobného nechápu proč nemůžu vycházet z děckama líp fakt ne.
------------------- 
Další jeden z mých divných příběhu je tu. Je mi líto kdyby vás to rozbrečelo. Ale já nic jiného asi psát neumím 😓 jsem ráda že vás to tak nějak baví děkuji.