Happy Face

psychologie

Vstal jsem z postele, nachystal jsem si věci oblékl jsem se a vyšel ze dveří k Dekovi. Dveře byly pootevřené asi ze včerejška řekl jsem si a vešel do vnitř. Všude byla tma stoupl jsem si ke dveřím od koupelny kde jsem slyšel zvuk vody. V ten moment jsem si myslel, že se utopil, ale když jsem je otevřel do kořán všude byla krev která se táhla od rudé vany ve které ležel Deku. Rychle jsem se ho snažil probudit což se mi i povedlo, ale za malou chvíli upadl do bezvědomí. Vytáhl jsem ho z vany, měl jsem namířeno do svého pokoje kde jsem měl taky vanu, ale po cestě nás zahlédl kirishima. Vytáhl mobil a začal volat sanitku.

Sanitka zachvilku přijela vyskákalo z ní šest doktorů z věcmi. Doběhli do mého pokoje kde si věci rozbalili. Vytáhli si jehle a pevné nitě ze kterými ho začali šít. Když byl celý sešitý odvezli si ho do nemocnice.

Dál už nevím.

Probudil jsem se na lůžku celí zasádrovaný a opět bez nikoho.

Ležel jsem tam čtyři měsíce dokud mě nepustili. Sebou  jsem si vzal dva sáčky prášků od stresu a pod. Došel jsem do budovi kde mě neočekávaně přivítaly mí spolužáci. Asi bych měl mít radost, ale já neměl už k nim žádný cit. Otočil jsem se, vyšplhal jsem schody vzhůru s cílem můj pokoj. Všeci šli za mnou a ptali se mě jak se mámy ale já jim nedokázal odpovědět. Zabouchl jsem za sebou dveře a do dalšího dne jsem se ani jednou neukázal. Bylo mi jedno jestli je škola a nebo ne, nechtěl jsem zase další šikanu.

Po týdnu kdy jsem se ani jednou neukázal tak mi vyrazili dveře, ve dveřích stála mamka která mě objala. Já se, ale ani neusmál jen jsem něco  zamručel a vzal si tabletu happy pills na které jsem měl závislost. Když to viděla mamka tak mi ji zebral a já ji málem uškrtil nebýt Aizawi. Mamka vytáhla mobil aby zavolala k psychiatrovi. Byl jsem přijat už dnes protože bylo ráno a skoro nikdo tam nechodí. Oblékl jsem se a i s ní vyšel pryč z budovi do auta.

U psychiatra jsem byl mučen k tomu něco říct ale naschvál jsem nic neříkal a taky jsem neměl co, vždyť jsem v pohodě všechno je v pohodě tak nechápu o co jde. Doktor nakonec zavolal do psychiatrické léčebny kde jsem měl nástup už za týden. Odvezla mě zpět za  spolužáky, abych se připravil.

Týden uběhl jak hodina. Máma si pro mě přijela všeci se se mnou rozloučili a já odjel. Mamka sice pár slz vypustila, ale já se na ni neustále díval jako bych byl vrah. Na stanici mi matka nahlásila jméno a my vešli do budovy. Tam si mě převzali a od té chvíle jsem žil ve vězení.
-----------------------