Letní tábor [POZASTAVENO]

ⅩⅩⅠ.

Když přišla řada na mě s Davem zatajila jsem dech.

„Tak můžete." Oznámila nám Leanne, naše vedoucí. Abych byla upřímná, už od mala se hrozně bojím tmy, a právě proto už asi pět minut zdržuju a snažím se to oddálit co nejvíc to jde. Třeba pak už bude moc pozdě.

„Potřebuju ještě na záchod."

„Už musíme jít. Můžeš si dojít v lese."

„V tý tmě? To určitě."

„Už pojď. Nebo se snad bojíš." Dave se mi začal posmívat, což si teda rozhodně nenechám líbit.

„A čeho prosimtě. Tak fajn, jdem."

Mohli jsme si s sebou vzít baterky, ale tím bychom riskovali že nás uvidí někdo z vedoucích, takže bychom vypadli. Rozhodli jsme se jít radši bez nich. 

Chvíli jsme šli vedle sebe v tichosti jen s okolními zvuky přírody, ale pak ke mně Dave z ničeho nic přiskočil a vykřikl. Z toho jak jsem se lekla jsem spadla na zem, a dopadla na můj kotník. „Au, co sakra děláš?!"

Dave se smál ale mně to vtipný rozhodně nepřišlo. 

„To neni vtipný, víš jak jsem se lekla."

„Všiml jsem si."

„Kurva."

„Co je?"

„Nemůžu vstát, asi mám něco s kotníkem."

„Sakra. Počkej, pomůžu ti." Dave mě podepřel a pomohl mi vstát. Strašně to bolelo, měla jsem co dělat abych se nerozbrečela a i když byla tma a nejspíš by si toho ani nevšiml, rozhodně jsem nehodlala brečet zrovna před ním.

„Můžeš jít?"

Zkusila jsem to ale málem jsem znovu upadla, Dave mě naštěstí chytil.

„Co teď?"

„No moc možností nemáme." Řekl jako kdyby něco zvažoval. Pak mě najednou zvednul, do jeho náruče. „Co to sakra děláš."

„Máš snad lepší nápad?" Rychlým krokem se vydal dál po cestě.