Noc na horách

Úvod (první návrh)

Milý deníčku, nejsem ten typ co by si psal deník ale na tenhle víkend jsem se opravdu těšila, můj přítel Tom totiž rezervoval chatu na horách. Chtěla jsem mít nějakou vzpomínku na to, co se dělo a protože Tom chce abychom si odpočinuli od telefonů, musím si to celý psát ručně. Páni, dlouho jsem všechno psala do Wordu a ten mi všechno opravoval, to bude zase gramatických chyb...

Co bych o sobě řekla? nebo spíš napsala. Jsem holka z města, co ráda občas vyrazí do přírody. Pracuju jako účetní a na Instagramu mám 428 sledujících. (Tom má sledujících jen 81 ale já ho mám i tak ráda) Do přírody sice ráda vyrazím ale ještě nikdy jsem nepřespávala v přírodě v noci. Nejvíc se asi přespání blížilo to, když jsem se s Tomem potkala poprvý. Bylo to v horách, já jsem špatně odbočila a místo 8 km skoro po rovince jsem šla 17 km do prudkého kopce. Když jsem se polomrtvá doplazila na chatu, byl už večer a vypadalo to že bude pršet. Naštěstí ještě měli volné místo a já mohla přespat v suchu a teple. Ráno po snídani jsem koukala na mapu co visela na zdi. Asi jsem vypadala zmateně, protože se mi jeden kolemjdoucí rozhodl pomoct. Pomohl mi najít cestu zpátky do města a nabídl mi, že půjde se mnou. Po obědě jsem se sbalila a vyrazila směrem do města. Po cestě jsem se dozvěděla, že můj zachránce se jmenuje Tom. A... páni to jsem toho už napsala, nevím jestli to vydržím celý víkend.
________________________________________________________________________________
V televizi jsou teď reklamy, tak napíšu něco dalšího. Má to něco do sebe ale asi po tomhle víkendu deník psát zase přestanu.

Každopádně s Tomem jsme se seznámili, zašli na jídlo ve městě a domluvili se že někdy vyrazíme na hory spolu. Říkala jsem si že to je jeden z těch plánů, kdy si řekneme někdy se musíme sejít a už se nikdy nepotkáme. Za měsíc mi ale Tom volal, že půjde na několik dní výlet přes hory. Řekl mi, že se po cestě dá spát v chatách a že se nemusím bát, že bych musela do stanu. Děsí mně totiž myšlenka že v bouřce na horách spím pod kusem hadru. Neměla jsem na těch několik dní nic v plánu, tak jsem souhlasila.
Po cestě jsme se hodně bavili a já vždycky večer barvitě popisovala, jak jsem si ohromně prodloužila cestu v den kdy jsme se s Tomem seznámili. Tom sice vždy namítal, že jsem si to prodloužila jen trochu a že přeháním, to už byl ale přehlušen mým barvitým popisem převýšení, které jsem musela zdolat. Takové vyprávění jsem vždycky doplňovala gestikulací rukama, aby byl rozdíl mezi výškou cesty kudy jsem šla dobře vidět.