Dnes už zase nestíhám do práce. Už snad po stopadesáté jsem zaspala budík a tak jsem na sebe rychle něco hodila, trochu se upravila a pak běžela rovnou k autu, abych mohla co nejrychleji vyjet. Jelikož jsem si doma nestihla udělat snídani, tak jsem se cestou stavila v kavárně a koupila si kafe a nějaké pečivo, abych se mohla najíst v práci. A pak už jsem pádila do práce. Naštěstí na cestě nebyly žádné zácpy a tak jsem se rychle dostala přes centrum. Pak už to bylo v pohodě. Na parkovišti jsem zaparkovala přesně v 7:58 a tak jsem měla ještě dvě minuty na to, abych doběhla dovnitř. Popadla jsem všechny věci, které potřebuju, zamkla jsem auto a už jsem pelášila do kanceláře. Díky bohu jsem tam doběhla přesně načas. Když jsem procházela dveřmi, můj šéf právě vycházel ze své kanceláře. ,,Allenová, už zase pozdě?" zeptal se s úsměvem na tváři. ,,Šéfe," začala jsem, ,,je přesně 8:00, takže ještě pozdě nejdu, jsem tu přesně na čas." On se podezíravě podíval na své hodinky a jen pobaveně zakroutil hlavou (Se svým šéfem mám přátelský vztah, takže moje pozdí příchody až zas tak moc neřeší). Už můj skoro pozdní příchod nerozebíral a řekl: ,,Za pět minut vás chci v poradně, máme nový případ." ,,Jasně, hned tam budu." odvětila jsem a běžela jsem si dát věci do své kanceláře. Když jsem je tam odložila, tak jsem si rychle kousla do pečiva, které jsem si ráno koupila, popadla jsem kávu a běžela jsem do poradny. Přišla jsem tam a už skoro všichni seděli na svých místech. Posadila jsem se na to svoje a pozdravila pár kolegů. V tomto týmu jsem nejnovější a taky nejmladší, jsem tu zatím jen kousek přes půl roku a ještě jsem mezi ostatní moc nezapadla. Náš tým se skládá ze tří žen a čtyř mužů, plus šéf. Ale každý už má někoho, s kým chodí vyslýchat svědky apod., zato já zatím vše dělám sama. Zaprvé se semnou nikdo tolik nebaví a zadruhé náš tým je lichý, takže jsem zbyla sama (tedy kromě šéfa, ale ten je pořád tady a dává na všechno pozor). Sice bych se mohla k nějaké z dvojic připojit, ale přijde mi to nevhodné, takže zatím pracuju sama a šéfovi to zřejmě nevadí. Když do poradny vejde šéf, všichni ho pozdravíme. ,,Dobré ráno všichni," začne, ,,tak se do toho tedy pustíme." Všichni v místnosti se ztiší, aby on mohl pokračovat. ,,Před dvěma dny se stala mnohonásobná vražda kousek odtud. Těla byla nalezena dnes velmi brzy ráno, slečnou, která v domě uklízela." začal mluvit a k tomu nám rozdával papíry se všemi informacemi. ,,Slečna, i přes to, že je z celé situace velmi otřesená, souhlasila s výslechem, takže je teď ve výslechové místnosti číslo jedna. Za chvíli za ní někoho z vás pošlu." pokračoval. ,,Tentokrát jsem se ale rozhodl udělat malou změnu," chvíli se pozastavil a pak řekl: ,,hlavní detektiv bude pro tento případ Allenová." ,,Cože?" nevěřícně jsem se na něho podívala. Šéf jen povytáhl obočí a zeptal se: ,,Copak Allenová, vy ten případ nechcete?" Chvilku jsem se vzpamatovávala a pak jsem rychle řekla: ,,Samozřejmě, že chci šéfe." ,,Dobře, rozdejte týmu úkoly. Snad víte co máte dělat a jestli ne, tak se někoho, ze svých kolegů, zeptejte." řekl. ,,Jasně šéfe." odpověděla jsem mu. Potom, co tohle sdělil, se odebral zpět do své kanceláře a já jsem tam zůstala se svým týmem, který mám pro tento případ vést. Hned jsem se dala do práce a rozdělila jsem jim úkoly. Jessice a Williamovi jsem dala za úkol vyslechnout tu dívku z rána. Jacob a Connor dostali za úkol promluvit s lidmi, kteří pracovali v domě, kde se našla těla. A Liam a Lauren semnou šli na místo činu, ohledat těla a prohledat dům. Opravdu jsem nečekala, že dá šéf tenhle případ na starost zrovna mně, ale rozhodla jsem se tuto šanci využít.

ČTEŠ
DANGEROUS
RomantikaOLIVIA ALLEN se celý její život snaží stát se profesionální detektivkou. A teď konečně ve svých 25 letech nastupuje do své vysněné práce. Všechno jí vychází dobře, vyřešit případy jí jde jako po másle a šéf je s jejími výsledky více než spokojený. C...