Děsil mě ten pohled. Pohled na mé tělo. Bylo zničený. Totálně. Stál jsem před zrcadlem a říkal si že tohle nejsem já. Už nejsem ten kluk s krásným tělem,tváří a čistou duší. Moje duše je plná bolesti a smutku. Ale nedávám to najevo. Zničil jsem se sám. Ta holka které jsem zachránil život mi ani nepoděkovala. Já málem umřel a ona nepřišla ani do nemocnice říct "děkuji". Kdybych tam ale nebyl byla by poznamenána ona. A to by bylo horší. Moje hradby které jsem si vybudoval na své duši jsou povoleny jen jedinému tvoru na světě. Jí. Mojí nejúžasnější lásky na celém tomhle zatracenym světě. ,,Maurel" Přisedl jsem si k ní a pohladil ji po hlavě. Maurel se protáhla a jemně mi olízla ruku. Maurel je černobílá kočka. Je jediná s kterou komunikuju a otvírám své hradební brány. Rád bych měl kamarády ale nemůžu. Nechci se znovu spálit. Po tom co jsem se probudil v nemocnici jsem začal být zlí. Bylo to tak správné. Rozhodl jsem se že už nikdy nikomu nepomůžu. Vstal jsem z postele ,z rohu mého hnědého pokoje jsem vzal batoh a vyšel z pokoje. Dole v kuchyni stála mamka a dělala snídani. ,,Dáš si taky Nathe? je omeleta." Sladce se na mě usmála. ,,Nemám čas a ani hlad." odsekl jsem a odešel do školy. Škola je pro mě celkem fajn. Lidi se mě celkem báli a já byl v pohodě. Nikoho na štěstí nenapadlo navázat konverzaci a tak jsem se prostě soustředil na svoje myšlenky. Jenže jsem tak nějak omylem zaslechl cizí hovor a neodolal. ,,Zase další ošklivka. Prej byla kvůli tomu šikanovaná." zasmála se nějaká kráva s umělíma prsama ,myslím že se jmenuje Rebeca.Nenavidím ji. ,,No jo kéž by přišel nějakej sexy kluk. Bylo by to lepší než se dívat na nějakou nánu se zničeným obličejem. " Protočil jsem očima ,tohle poslouchat nemusím. Docela mě překvapilo že se sem bude někdo stěhovat. Nechápu taky jak to můžou vědět když to neví ani učitelé. Učitel přišel do třídy se zvoněním a po boku mu šla holka. Blond vlasy měla svázané do copu ,který měla přehozený na pravé straně. Nebýt těch obvazů na pravé straně obličeje ,které zakrývali vše i oko ,byla by hezká. Tedy hezká je slabé slovo. Nezáživně jsem přesunul svůj prázdný pohled ven z okna. ,,Třído tohle je vaše nová spolužačka...uffff jméno?" Zeptal se nadšeně učitel.Její pohled směřoval na zem takže jí nikdo nemohl vidět do očí. ,,Thea" zašeptala tak potichu že se všichni museli natáhnout blíž aby jí slišeli. Já jen seděl ani se nehnul a koukal na deštivé počasí venku. ,,Posad se úplně dozadu. Nebo kam chceš. " řekl polohlasně učitel. Prudce jsem se otočil na místo vedle mě. Můj oblyčej se stáhl do nenávistného výrazu. ,,Neříkal aby si si sedala sem! Takže vypadni!" zavrčel jsem na ni. Překvapeně zvedla oči. Mohl jsem si tak všimnout jejich pestře modré barvy. Byla sakra pěkná. ,,Já se hrozně omlouvám už se to nestane ,prosím mrzí mě to." Tak tohle mě zamrazelo. Omlouvala se mi jako bych byl nějaký vrah a ona nechtěla zemřít. Hned se zvedla a sedla si za mě. Ještě jednou jsem jí propálil pohledem a pak se zase věnoval koukání z okna. Už je to rok od mojí nehody. Ale pořád nejsem připravený se s někým zblížit. Ta holka by mohla zničit všechno co jsem si tak pracně vybudoval. A to samozřejmě nechci. Byl bych pěknej idiot kdybych se začal bavit s lidma. Měl bych pak tendence je chránit a skončilo by to úplně stejně jako tehdy před rokem. Udělal jsem chybu a nehodlám ji opakovat. ,,Takže zrovna když jsme u těch pocitů ,co takhle práce do dvojic?" Třídou se ozvalo tiché burácení. ,,To ani náhodou!" Zakřičel jsem v náhlém záchvatu zlosti. Nenávidím práce do dvojic. Učitel na mě zamrkal. ,,Výborně tedy. Mám vás rozdělit já ,nebo to zvládnete sami?" Všichni se jako na povel začali dohadovat. Já jen seděl a čekal co na mě zbude ale upřímě bylo to více než jasné. Když se pomalu ztišili rozhlédl jsem se kolem. Ve dvojici jsem nebyl já a samozřejmě ta holka. Proč mě bůh trestá. Posadila se vedle mě. Oči měla skoro zavřené ,na tváři jí hrál bolestný výraz. ,,úžasné." zaspíval učitel. ,,Takže ,vaším úkolem bude zjistit co nejvíce o vašem partnerovi. Zkuste zjistit jejich minulost a porovnejte ji s přítomností. Dále si každý typněte jak na tom vaše polovička bude v budoucnosti. Zkuste vyšťourat proč se každý chová jinak než dříve. Doufám že vás to všechny sblíží. " zasmál se učitel čímž mě naštval ještě víc. První hodina a už je moje dobrá nálada pryč. Sblíží to určitě. ,,Přeju vám krásné čtvrteční ráno jo a mimochodem na tu práci máte čas do pondělka takže doufám že to bude stát za to." Po téhle jeho větě zazvonilo a já ze třídy vystřelil jako blesk. ,,Bože ta je tak trapná až se mi chtělo brečet."
,,Alespoň máme nového obětního beránka." Zasmál se Duke Roger. Bylo jasné o kom se baví. Ta holka bude ještě litovat že se přestěhovala sem. A co ta její tvář? Bylo vidět že jí něco bolí. ,,Hej ty!" Zastavil jsem se uprostřed chodby. Na zádech jsem ucítil náraz a naštvaně pohlédl na malou postavičku která ho způsobila. ,,Co zase?" nahodil jsem neutrální mírně podrážděný tón. ,,Musíme se dohodnout na té práci ,já...nechci to odedřít sama."
,,Hmm...já ti nevím nejsem zrovna inteligentní tak co kdyby si jo každý udělal sám?"
,,A...Ale to nejde je to do dvojice!"
,,No a co? Nebudu dělat s ňákou divnou holkou co má půlku ksichtu obvazanýho ,nějakej zasranej úkol. Chápeš co ti říkám?" Podívala se mi přímo do očí. Vypadala tak nevinně až mi jí bylo líto ,že je tak neideálně rostomile krásná. Na co to sakra myslím?
,,Prosím..." na sucho jsem polknul. ,,Fajn ale jestli se budeš ptát na mojí ne tak starou minulost ,končím. Je ti to jasný!" Nebyla to otázka spíše varování. Jen přikývla. ,,A kde se sejdeme?"
,,Tady u školy v sobotu."
,,A co pátek?" vytřešrila na mě modrý kukadla. ,,V pátek nepracuju!" zakřičel jsem na ni už přes celou chodbu protože už jsem odcházel a ji nechal daleko za sebou. Bože toho budu ještě litovat. Musím se jí nějak zbavit a myslím že už vím jak. Jestli se nemílím její pravá strana obličeje není tak v pořádku jak by měla. Toho bych mohl využít a zranit jí tak aby se ode mě držela dál. Vím není to fér ,vždyť já sám sem jedna velká jizva ,ale ta holka mě děsně přitahuje a to samozřejmě nemůžu dopustit.
Tadá :D je tady první část příběhu který mě napadl při pojídání sváči :D opravdu doufám že bude mít takovou čtenost jako I love death :)) také mě mrzí že jsem sekla s psaním Elementů ale zjistila jsem že se mi fantazy prostě nedaří. :/ vím co si asi říkáte ,,Takových příběhů už je" ,,To bude zase nuda" atd... Ale chtěla jsem to napsat i tak protože doufám že se najdou lidi kterým se bude více líbit moje verze než verze nějaký Máni. :D Takže byla bych ráda za každý vote a komentář
Písnička:
~Mysteri~
P.S. všimli ste si že mám nový podpis? :D
