Můj život je jedna velká splodina smůli. Ano celý život sem měl smůlu. Měl sem mít brášku ale mamka potratila. Dědeček zemřel když se rodiče vzali. Babička ,matka mého táty ,byla těžce nemocná. Tedy pořád je ,ale už je to rok co jsem ji neviděl. Pak se mi stala ta nehoda a život se zhroutil. Teď je mi to ale jedno. Je mi jedno že jsou kvůli mě lidi smutný. Třeba ta divná holka. Upřímě byl jsem zvědavý co se jí stalo. Taková holka jako ona se s obvázaným obličejem jen tak nevidí. No nejdříve mi to bylo jedno ale po tom předešlém incidentu jsem se rozhodl to zjistit. I kdyby mi mělo hrozit zničení mích bariér ,tedy jen dočasně ,jinak jsou samozřejmě neporazitelné. Nebo že by ne? Nikdy jsem to nezkusil zjistit.
Každopádně dnes mám namířeno k ní domů. Je Neděle ideální den abych jí tam zastihl. Tedy pokud nechodí do kostela. Vzal jsem si do levé kapsy nůž a do druhé peněženku ,vyšel jsem ven. Bohužel jsem přesně nevěděl kde bydlí takže jsem musel nejdříve za věrným zdrojem informací. Mamka seděla na pohovce a koukala na televizi. ,,Mami?" pohled přesměrovala od filmu na mě. S očekáváním mě sledovala. ,,Do města se přistěhovala nějaká holka. Potřeboval bych vědět kde bydlí." můj tón hlasu byl velmi nejistý až mě to děsilo. Mamka se jen usmála a zakroutila hlavou. ,,Ano ,myslím že se přistěhovali namísto pana Jecekse v Erdonově ulici. Proč?"
Na to sem pokrčil rameny. ,,Mají dceru." a s těmito slovy jsem opustil dům. Hádám že si teď bude myslet že se mi ta holka líbí. Tedy abych byl upřímný líbí se mi a to hodně ,jenže ty hradby. Nemůžu si jen tak dělat co chci. Měl jsem opravdu velké štěstí že ta ulice je jen dvě od nás. Nechápu jak to může moje mamka vědět. Ta ví o tomhle městě víc než pamětníci. Bylo celkem děsivý že se nastěhovali právě do tohodle domu. Před nimi tam žil chlápek. Jmenoval se Noel Jeceks. Já ho znám jen jako starýho chlapa s cigaretou v ruce a flaškou v té druhé. Ale lidi říkali že když se nastěhoval nebyl sám. Měl ženu a jedno dítě ,myslím že dceru. Viděli je jen zřídka a pokaždé byl z domu slyšet řev. Někdo ze sousedů, očividně, vypátral že Starej Noel zabil svou první ženu. Za nedlouho zmizela i ta druhá. Dceru odvezli do děcáku a Noel tam zůstal sám. Uchlastal se k smrti. A teď tam bydlí lidi kteří o tom asi ani netuší. Zazvonil jsem na zvonek přede dveřmi a čekal. Po chvíli se dveře otevřeli a v nich stála žena s blond vlasy až po pás. ,,Máš přání?" zeptala se nevrle. ,,Hledám tady Theu. Umm... máme spolu úkol." Pohlédl jsem tý ženský do očí. Byl v nich chlad a jistá dávka hořké nenávisti. ,,Šla ven, že prý má s někým jiným úkol." pokrčila rameny. ,,Asi tě vyměnila." Když to dořekla, přibouchla mi dveře před nosem. Kráva jedna ,říkal jsem si. Tu bych doma asi nechtěl. Jestli šla za někým kvůli úkolu bude jedině u mě. Tak já se sem plahočim a ona si de ke mě? To je karma. Šel jsem tedy domů ale k mé časté smůle tam nebyla. Takže mámě lhala. No ani se jí nedivim s takovou bych udělal to samé. Napadlo mě se jít podívat po parku ale moje lenost to přebila. Hodil sem sebou na gauč a až asi po půl hodině čumění do debila mi došlo že mamka není doma. Určitě jí zase volali z práce. Moje mamka pracuje jako sestra v místní nemocnici. Díky ní jsem taky naživu. Dostal sem hlad a tak jsem si chtěl dát něco k jídlu ale samozřejmě lednička je prázdná. Sebral sem tedy peníze co mám a šel nakoupit. Kvůli jídlu cokoliv. A navíc doma už mě to nebavilo.
.
Šel jsem zpátky a v ruce držel papírový pytlík. Byl jsem hrdý na svůj rohlík, jablka a energeťák. Jak sem si to tak spokojeňe pajdal ulicí uslyšel jsem křik. To mě na místě zamrazilo. Tohle už ne. Prostě to budu ignorovat. Pokračoval sem v chůzi ,když se ten křik ozval znovu a tentokrát zřetelněji. Thea! Neváhal jsem už ani minutu. Nejspíš toho budu zase litovat. Ale ona je moje spolužačka... Nemůžu jí nechat jen tak. Byl jsem kousek od toho hnusného parku. Budu jí muset vysvětlit kam a kdy by neměla chodit. Jak sem si mohl myslet. Ten úchyl jí měl přimáčklou k zemi. Kopala kolem sebe a musím uznat prala se jako kočka. Oblečení měla roztrhané jako tehdy předtím ta holka. Tělo mě brní a říká mi abych to nedělal. Ale po tom co jí uhodil už sem nedokázal ani myslet. Svalil sem ho na zem a začal ho mlátit. Přestal sem až tehdy kdyžmě její ruce chytili za ramena. Rychle sem se odtáhl a podíval se na Theu která plakala. Už neměla na tváři obvaz. Byla vidět. A to mě vyděsilo. Jak k tomu přišla? Tohle bylo jediné co mě v té chvíli zajímalo...
Taková kratší kapitolka ;) komenty a Votes potěší ❤
