Kouzelná Agnes

Kapitola první

"Mami, nech mě už konečně být!" křičela Agnes na svojí matku, která ji neustále buzeruje.
"Přestaň na mě ječet, a jdi laskavě do svého pokoje, mladá dámo!", a tak Agnes učinila.
"Mám už po krk mé matky! Neustále má semnou nějaké problémy", říkala si Agnes sama pro sebe.
Abych se lépe představila, jsem Anežka, ale všichni mi říkají Agnes. Mám dlouhé blond vlasy se šedým proužkem který mám už od narození. Nikdy jsem nezjistila důvod toho, proč ho vlastně mám. Dále mám šedé očka. Měřím necelých 147cm (ano, jsem nejmenší ze třídy, ale to je teď vedlejší). Nedávno jsem oslavila mé 16 narozeniny. Odjakživa jsem ale nikam nezapadala. Už od školky jsem zažívala šikanu. Děti mě tam neměly rádi, protože jsem se prý chovala "jinak" než oni.
Přečtu vám teď můj zážitek který se mi stal ve školce. Řeknu vám o sobě něco více, abyste mě zase o něco lépe poznali.

Všichni si hráli spolu, jen já byla vždy odstrčená a povídala si s Milkou. Kdo že je vlastně ta Milka?
Když mi byli totiž 3 roky, umřela mi kočička, která se jmenovala Milka. Byla to kříženka Mainské a Ragdoll kočičky. Její oči měli opravdu nepopsatelně nádherně tmavou barvu. Pokaždé když jsem se zadívala do jejích očí, cítila jsem pocit bezpečí. Pojmenovala jsem ji podle té čokolády, protože vypadala přesně jako ta barevná čokoláda jménem Milka. Určitě víte, jakou mám na mysli, ale teď zpátky k tématu.

Jelikož jsem odjakživa neměla žádné kamarády, hrála jsem si s ní celé dny. Opravdu jsem si s Milkou moc rozuměla. Moji sourozenci mi říkali, že jsem divná, protože jsem si s ní neustále povídala. Fun fact je, že ona semnou ale opravdu mluvila. Nikdo mi to ale bohužel nevěřil. Všichni mi říkali, že to je jen výplod mé fantazie. Milka mi ale říkala, že se mi jednoho dne stane něco velmi zvláštního, a že do tohohle světu nepatřím. Když jsem se jí zeptala co tím myslí, řekla mi jen "to ti bohužel nemohu říct, ale jednoho dne zažiješ zázrak, má drahá Agnes." Bohužel už ale byla hrozně moc stará a nemocná. Byl pátek večer a Milka už bezvládně ležela na mé posteli. Běžela jsem rychle za mymi rodiči s tím, že Milka umírá. Otec mi řekl, že pojedeme rychle na veterinu. Když jsme tam dorazili, rychle nás veterinář vzal do ordinace a proslovil "už ji nezbývá moc času. Rozlučte se s ní, prosím." Otec s veterinářem mě s ní nechali o samotě. Chvilku před její smrtí mi ještě stačila říct, že mě bude ochraňovat i když tu nebude semnou po fyzické stránce. "Kdykoliv ti bude smutno a nebudeš si moc s kým popovídat, zavolej si mě, a já přijdu. Nemusíš mě totiž vidět, stačí, že mě máš v srdíčku. Nezapomeň. Brzy se ti stane to, o čem jsem ti říkala. Bud na pozoru. Nejsi jen tak obyčejná dívka, jsi totiž výjimečná. Teď už se s tebou musím ale rozloučit. Byla jsi úžasná panička." Toto byly její poslední slova. Pak se naposledy na mě koukla těma jejíma krásnýma očíčkama, a navždy upadla do hlubokého spánku. Nemohla jsem zastavit slzy které mi stékali po tváři, když jsem ji pevně držela za její tlapku. Opatrně jsem ji sundala obojek. Od té doby jsem ho nosila všude s sebou. Když jsem s brekem vyšla z ordinace, můj otec mě pevně objal.
Moji rodiče se rozvedli hned pár dní po tom, co Milka umřela, takže si nejspíš dokážete představit, jaké to pro mě bylo obtížné se s tím srovnat. V tu dobu mi začali psychické problémy. Určitě se teď divíte, že v takhle nízkém věku dítě přeci nemůže mít žádné psychické problémy, ale opak je pravdou. když se moje matka soudila s mým otcem, ptali se mě, u koho chci bydlet. Moji sourozenci šli bydlet k mému otcovi, ale já se rozhodla tak, že budu bydlet u mé matky. Otce jsem zbožňovala, ale matka hrála dost na city. Myslela jsem si, že mě potřebuje víc, a navíc nechtěla jsem ji nechat úplně samotnou.

Jednoho dne když jsem šla do školky, tak ke mně přišla Zoe. Zoe byla ta nejvíc oblíbená holka v celé školce. Ta mě tam šikanovala už od prvního dne, kdy jsem tam poprvé vešla. Já si ji nikdy nevšímala. Chtěla jsem se totiž vyhnout sporům s ní, protože ona má bohaté rodiče, takže pokud by ji někdo jen něco řekl špatného, mohli byste přijít i o střechu nad hlavou.
Když ke mně přišla, já ztuhla. Začala mi říkat, že se mam přestat chovat tak divně. Začala mít narážky na můj vzhled a na to, co mám na sobě. Nosila jsem totiž odjakživa věci ze sekáče. Matka neměla moc peněz, protože ji vyhodily z práce.

Když do mě začala Zoe strkat a já spadla na zem, začala se mi vysmívat. Všechny děti ztichly, a vytvořili okolo nás velký kruh. Začali křičet "Zoe, nandej ji co proto!". Místo toho, aby se mě někdo zastal, tak všichni byli na její straně, jak vtipné.. Když Zoe šla zpět ke mně s tím, že do mě začne kopat, něco se ve mně prostě zlomilo. Já se zvedla ze země a odstrčila ji odemě. Ona začala být ještě víc naštvaná. Začala před všemi křičet "To si vypiješ, ty blbko!" A rozběhla se naproti mně. Já si řekla, že to, co jsem udělala nebyl vůbec dobrý nápad, a schovala se do klubíčka na zem. To, co se stalo dál, si doteď nedokážu představit..