Jedna z Black Widow ff Avengers |DOKONČENO|

12

Ráno jsem se vzbudila okolo 5 ráno a tak jsem se rozhodla zajít si do tělocvičny, protože jsem to poslední dobou velmi flákala. Šla jsem se tedy převléknou to sportovního a šla do tělocvičny. Po 2 hodinách jsem se rozhodla jít zpět, ale viděla jsem nějaký stín a tak jsem se šla podívat kdo by to mohl být, sice je 7 hodin ráno, ale mohla to být Nat která vstáva okolo půl sedmé každy den nebo Steve s Buckym který se mohli vracet po ranním běhu. Nakonec jsem si projistotu vzala zbraň a šla se podívat kdo to nakonec je. když jsem se podívala na postavu, hned jsem si vzpomněla na ten sen, který se mi zdál než mně vzbudil Steve.

"Sharon, co tady sakra děláš?" Řekla jsem hnusně

"Vůbec nic, chtěla jsem jít na záchod, ale ztratila jsem se" řekla a falešně se usmála

"Sharon, já nejsem blbá jak vypadám. Proč máš v ruce tu knihu?" Řekla jsem a koukla se na červenou knihu s hvězdou uprostřed

"No, to jsem našla tady na zemi a tak jsem to chtěla položit na stůl" začala být nervózní

"Sharon, okamžite to dej pryč nebo to s tebou neskončí dobře! Ta kniha byla v trezoru. Že by si byla dvojí agent?! Pracuješ snad pro Hydru nebo pro nějakou další organizací o které nevíme?!" Začala jsem na ni křičet

"Správně. Pracuji pro Hydru a tohle si beru" ukázala na knihu a chytla zbraň kterou měla za zády.

"A pokud neustoupíš... Může se stát něco tvému tátovi... A to nechceš, že? No, ale počkat... Ty vlastně nevíš kdo je tvůj otec" šibalsky se usmála

"Kdo je můj otec?" Zeptala jsem se opatrně a dala zbraň pryč

"Nevím jestli ti to můžu říct, protože pak by si mě mohla jakkoliv omráčit vzít knihu a já bych z toho pak neměla nic" řekla a začala si schovávat knihu do nějaké kabelky.

"Když mi to řekneš mužem udělat dohodu" opatrně jsem řekla a dala ruce nahoru jako, že se vzdávám, když jsem viděla stát Avengers za zdí

"No, to by možná šlo. Záleží, ale jaká dohoda, ale zase... Já mám zbraň a ty ne takže tě můžu kdykoliv zastřelit takže dobrý.... No... tvůj táta je Phil Coulson

Když to dopověděla nemohla jsem věřit svým uším, ale než jsem mohla něco dělat AT se začalo rozpadat a my museli co nejrychleji odejít. Rychle jsem chytla zbraň a co nejrychleji běžela za Sharon, která se snažila přes zříceniny utéct, ale to už jsem začala po ní střílet. Když jsme byli venku rychle jsem jí střelila. Bohužel, ale do ramene, ale nevšimla jsem si, že někdo je zamnou a postřelil mě do břicha a já padala na zem. Jako poslední jsem viděla jak zamnou běží všichni Avengers a Hydra utíká, než jsem nakonec viděla tmu.

Když jsem se vzbudila byla už tma a na hodinách ukazovala půl třetí ráno a datum který ukazoval byli 2 dny po tom, co mě nejaky agent hydry postřelil. Rozhodla jsem se, že si půjdu ještě lehnout, protože jsem dost unavená.

Ráno jsem vstala a cítila se úplně v pohodě. Jakoby by mě nikdy nikdo nepostrelil a to jsem těch střel zažila vážně už hodně. Rozhodla jsme se, že zavolám Bruce přes nějaké tlačítko a počkám než přijde. Po ani ne minutě přišel s úsměvem a šel mě zkontrolovat.

"To je zvláštní. Střelili té pred 2 dny a ty si úplně zdravá. Pokud nevadí rád bych ti odebral krev, abych věděl jestli vážně si v pohodě, protože po takové střele by si měla být ještě 2 týdny tady." Odpověděl Bruce a Zack něco ťukat do počítače a pak se podíval na mě a já kývla na náznak souhlasu.

"A když mi odebereš tu krev mohl by si se podívat do nějakých krevních složek agenta Coulsona. Ráda bych něčí zjistila." Koukla jsme s enam něj a on pouze přikývl i když se chtěl na něco zeptat poznal na mě, že o tom úplně nechci mluvit.

Když mi odebral krev řekl, že máma jít za Avengers, ale ty nikdy nebyli a tak jsem šla k sobě do pokoje, ale slyšela jsem někde nějaký rámus. Jako kdyby někdo rozbíjel sklo nebo vazu a tak jsem zaklepala

"Halo? Bucky? Otevři prosím" po chvíli otevřel, ale rozhodl se, že semnou asi nebude mluvit. Rozhodla jsem se, že tedy půjdu do pokoje. Jelikož bylo odpoledne a Bucky semnou nechtěl mluvit, tak jsem mu napsala malinký papírek nebo spíše teda dopis, aby vedel, že za nic z toho nemůže, ale že se to pravděpodobně mělo stát.

Nakonec jsem se rozhodla mi to odnést, ale nechtěla jsem mu to jen tak podat a tak jsem šla před dveře a pod dveřmi tam malinký dopis strčila a rychle běžela do pokoje.

Bucky

Neměl jsem úplně dobrou náladu. Vždycky když ji konečně mám tak se něco stane a né mě. Vždycky to schytá někdo jiný. Když jsme otevřel Emily dveře nedokázal jsem se jí podívat ani do očí. I když jsem si s ní chtěla třásně povídat, tak jsme nemohl. Když se rozhodla, že teda půjde do pokoje byl jsem i rád, ale zároveň i naštvaný. Když odešla rozhodl jsem se, že si uklidím ten nepořádek co tady mám. Potom co jsem to uklidil jsem si všiml něčeho na zemi. Byl to nějaký dopis. Podle rukopisu jsem věděl, že patří Emily a tak jsem rychle začal číst

Drahý Bucky, je mi jasné, že si myslíš, že odcházím kvůli tobě ,ale neboj se já nikam daleko neodchazím. Chtěla jsem ti napsat tento papírek nebo spíše dopis. Bylo to pro mě těžké tohle napsat a je mi jasné, že mě máš rád mnohem víc než kamaráda. Bohužel jsem se rozhodla ti napsat, že bych byla radši pouze jen kamarád. Není to kvůli té puse co se stala před týdnem, ale kvůli tomu, že ty si stále v nebezpečí a já se nedokážu dívat na to jak se trápíš když to odskáču já. Než mě postřelili, tak se mi večer zdál sen. Přesně tenhle, ale než jsem se dokázala něco důležitého dozvědět, tak mě probudil Steve, že to je jen sen. Někdy se sice stane, že se nějaké sny stanou, ale tohle bylo vážně hodně zvláštní a až moc nereasticky. Také to, že hned po dvou dnech můžu chodit i když mě postřelili, ale to jdu od tématu. Nechci, aby si se kvůli mě trápil a já nechci tě takhle vidět, protože pak se trápím já. Mám tě strašně moc ráda a udělám všechno pro to, aby ti Sharon nebo kdokoli jiný ublížil, protože si tě vážím a proto, že patříš mezi moji rodinu. Děkuju za vše co si pro mě udělal. Momentálně budu odcházet zase za Coulsonem, protože musím něco s ním vyřešit, ale brzy se vrátím a vím, že ty už budeš v bezpečí. Měj se Bucky,

S láskou, Emily❤️

Čauky je tady další kapitola. Extrémně jsem se rozjela ve psaní a jsem za to ráda, ale vím, že brzy na to nebudu mít zase čas nebo mě to klasicky nějak nebude bavit, což mě dost mrzi. No nic nebudu to ráda zdržovat a zatím ahoj

1185 slov

Vaše Clementine ❤️