#5

29 1 2
                                    

Vzbudila jsem se bílý místnosti, všechno jsem měla rozmazany koukla jsem se kolem na jedny doktorka a na druhy strane sedel Martin což mě zarazilo co tu kurva děla. Doktorka se mě ptala na ty klasicky věci jako je datum narozeni jaky je dnes datum atd... když doktorka konečně odešla otočila jsem pomalu hlavu na stranu kde sedel Martin. Martin si toho všimnul a přesunul si židli blíž k moji posteli. Když si sednul zpět na židli tak jsem konečně promluvila teda spis septala se divím ze mi Martin rozuměl.
J: a-ahoj co se stalo?
M: no šly jsme od auta za lidmi a ty jsi z ničeho nic spadla na zem a tak jsem té naložil do auta a přivezl jsem té sem a tady si tak den a půl prospala.
Mírně se zasmál a já a ním
J: děkuji počkej co jsi to řekl ? Den a půl ? To znamená ze...
M: ani nestihla jsi ten závod mrzí mě to
J:kurva dopici Nee Twl neee
Lehla jsem si zpět na polštář koukala jsem do stropu a přes celou místnost řekla
"Promiň Pajo nechtěla jsem tě zklamat"
Martin na mě kouknul a prohlásil
M: chceš se o tom promluvit ? Nebo místo říct povypravet ?
J:no js ani nevím ale...
Nestihla jsem to doříct protože do místnosti vesla sestřička s doktorem Martin odstoupil od postele a pozoroval co semnou dělají.
Dostala jsem par otázek pak mi změřili tlak atd...pak oba odešli a Martin chtěl zacit zas začít mluvit už se nádechoval se jenže ten moment vesla do místnosti  sestřička s papírem a řekla mi ze mužů jít domu poděkovala jaem a podepsala jsem těch milion papíru. Martin mi vzal tašku  a šli jsme po chodbě k autu. Cestou jsem nechtěla být ticho tak jsem vzala celou svoji odvahu a promluvila jsem na Martina.
J:a Martine ty jsi tam byl u mě i když jsem byla v komatu?
M: Noo jakoby neee úplně protože jsem ti tam chtěl vonět tak jsem si skočil domu do sprchy a taky jsem mladej a hladovej tak jsem si skočil i na jídlo.
J: aha  tak to děkuji a to jsi tady byl jen ty nebo i Laura ?
M:no byl tady i tvůj bra.. Ehm teda ne byl jsem tady jen já.
J:kdo můj ? Co jsi chtěl říct ?
M:jednou si to dozvis závodníků.
Nasedli jsme do auta a Martin vyjel, dnes jsem měla vymecne dobrou náladu nevím ani jak se to povedlo ze v noci jsem spala celou noc a ani jsem v noci nebrecela. Neříkám nic překvapila jsem sama sebe. Asi po půl hodině cesty Martin promluvil.
M:Ehm saro? Nebude ti vadit ze se někde ještě stavím než tě odvezu domu ?
J: ne v pohode zařídit si co potřebuješ už tsk té zdržují
M: ale prosím se kdyby jsi mě zdrzovala  tak ti ten odvoz ani nenabizim
Usmala jsem se a koukala jsem z okna jak cesta plyne dal. Najednou jsme se ocitli u Prahy v koloně. Nevím jak dlouho jsme tam cekali ale asi dost protože jsem usnula a probudil mě až Martinův hlas
M: saro ? Vstavej jsme tu a budu to min na sil tak té vezmu sebou ať nesedis v autě.
Rozkoukala jsem se kolem sebe a jen jsem kyvla. Vystoupili jsme a Martin zamknul svého bavoraka. A šel k nějakými baráku a já cupitovala za nim. Martin odemykal a uz jsme vcházelo když Martin křiknul
M:jsme doma!!
D:jsme ? Kdo je "jsme"
M:no sara ? Moje ksmaradka saro toto je můj retardovaní bratr David
J: ahoj sara těší mě
D:no hello kocko, Martine jestli pokaždé kdy odejdes z domu na tři dny a privedes takovou kočku tak té busu mít možná i rad
M:debile bez než se ti něco stane
D:drz hubu prcku
M:možná nejsem mrakodrap ale to co ty mas na vejsku ti chybi v hlavě
Já je pozorovala a potichu se smála...

Tak jo další část je tu pardon ze to tak trvalo ale mate to tady tak snad jste spokojený

Rychlost nám otevřela oči Where stories live. Discover now