Když Martin dojel napsal mi aby nemusel zvonit. Šla jsem pomalu a potichu ke dveřím. Když jsme došli s Martinem ke mě do pokoje tak se rozhlídnul. Já si sedla na postel a jen jsem ho pozorovala do té doby než si toho všimnul. Sednul si ke mě a dal mi najevo že mám začít mluvit.
J: no aby jsem ti to vysvětlila tak když jsem byla malá tak od nás táta odešel a máma si po nějaký době našla tohodle debila a jeste me nutí mu řikat tati i když to můj tata není a ted po té nehodě jsem musela být nějaký čas u nich, a taky od ty doby co tady s námi není tata tak jsem se ani pořádně neviděla rodinu
M: mrzí mě to a určitě něco vymyslíme, a taky si myslím že je na čase jít uz k sobě domů že jsi už skoro uzdravená a pkud ne tak se o tebe klidně velice rád postarám. takže se zvedej bez to řict rodině a bycha at nedostanes taliřem šlysel jsem ze se asi hadájí.
já se usmála přijmula jsem jeho ruku kterou mi nabídnul a vydala jsem se dolů do kuchyně.
Když jsem došla dolů tak tam byl jen mamy přítel, zeptala jsem se kde je mamka ten mi nedokazal ani odpovědet. Tak jsem šla automaticky do její pracovny kde jsem jí byla pozdravila jsem jí
J:Mami ? je tu martin můj kamarad pojedu s ním už ke mě domů
M: a ses si jistá že to zvladnes ? no dobře ten týden snad zvladnes pak se te vyzvedne táta
J: počkej jak jako týden ? jsem plnoletá a kde budu si muzu už rozhodnout sama tak proč más zaporebí mi pořad jen rozkazovat ty ani nevidis jak hodne ses změnila od ty doby co jsi s tím debi... teda s ním
Než máma něco řekla tak já už bla na cestě za Martinem do pokoje, Když jsem došla do pokoje tak jsem sebou práskla na postel. Martin se zasmál a hned se ptal co s děje
J:teď mi moje milovana matka oznámila že budu doma jen týdn protože se pro mě pak prý dojede můj fotřík
M: ouuu tak to už je oc já myslel že ti je už 18
J: jooo taky že je nevím proč se najednou tak blbě chová
Když jsme měli vše už v tašce tak jsme se vydali dolů, ale na chodbě nás ještě zastavila máma a měla jestě nejaký kecy, ale to jsem jí už nerozumela protože jsem bez pozdravu odešla k Martinovi do auta, Když jsem si sedla a Martin se rozjel tak jsem jen tak do ticha řekla:
J: Děkuji že si mě tak trošku zachránil být tam ještě tak hodinu tak spachám dobrovolní nežití, a taky mám prosbu mohl by jsi mi říct co se stalo s Laurou? od té doby co jsem byla v nemocnici tak se mi neozvala. A taky se chci zeptat na toho Petra nikoho mi strašně moc připomíná ale za boha nevím koho ale mám pocit že jsem ho už někde viděla.
Martin se jen zasmál a spustil
M: počkej holka máš až moc otázek takže za prvé nemáš za co já se ti upřímne ani nedivím za druhý s laurou to je ted těžký a za třetí proč tě tolik zajímá Petr?
J: jak jako težký udelala jsem jí snad něco ? noo a ten Petr já nevím proste mám pocit že jsem ho uz viděla a taky máme stejný příjmení a ten jeden kluk od vas minule řikal ze se tvařime stejne tak já nevím jsem asi zmatená nebo já fakt nevím promiň,
M: nee v poho nemám se za co omlouvám já ti to teď úplně nedokážu vysvětlit ale budu ti pomáhat a nebo chránit.
Já se jen usmála a poděkovala jsem, pak už jsme to neřešili a bavili jsme se tak různě. Martin je docela fajn, stal se takovým tím člověkem za kterým půjdu az se něco bude dít, nebo až budu mít tak nějaký problem. Když jsem e rozhlídla zjištila jsem že jsme u mě před barákem poděkovala jsem mu, zeptala jsem co mu jsem dlužná Martin odpovědel že si o rozmyslí, Když jsme se rozloučili tak jsem šla do bytu. Pořad jsem přemyslela co řikal Martin že s Laurou to je víc složité, nedalo mi to a zkusila jsem jí zavolat byla nedostupná tak jsem to nechala být šla jsem si udělat jídlo udělala jsem si klasické testoviny se sýrovou omáčkou,
Týden uběhl jako voda a byl tu den kdy měl přijet můj fotřík, byla jsem domluvená s Martinem ze dojede jako moje podpora kterou asi určitě budu potřebovat. Bylo asi pul jedné a někdo zazvonil díky bohu to byl Martin, pozvala jsem ho domů a řekla jsem mu ať tu je jako doma. A asi po hodině někdo zazvonil se stresem jsem šla ke dveřím když jsem byla skoro v chodme tak jsem se vratila zpět za Martinem a beze slov jsem ho obejmula
M:to bude dobry uvidis a kdyby něco stále tu jsem
Já se usmála a šla jsem ke dvěřím, když jsem otevřela jsem dveře, ve dveřích sál muž ktery mohl být stejně starý jako moje mama
O:ahoj ty musis by Sára jsem tvůj táta ondra vzal jsem rovnou i tvého bráchu pokud nevadí,
já se zarazila a koukla jsem za sebe na Martina en udelal že mi jakoby drží pěsti,
J: ano to jsem já těsí me a nevadí mám tu taky kamarada pojdte dal
otocila jsem se a byla jsem na odchodu do obyváku kde byl Martin, když jsem si sedla vedle nej a čekala jsem až ty dva dojdou martin viděl že se mi klepou ruce chytil mě za ruk aby mě trošku uklidnil, coz se mu povedlo. Když ty dva dosli zvedla jsem hlavu, počkej cože ? proč je u mě v obyváku Petr ten Petr se kterým me seznamila Laura? Petr se rozhlidnul a řekl
P: jee ahoj zavodnku dlouho jsme se nevili Martine co tu delas ?
J: a-ahoj nojo celý mesíc Martin tu je pro me takže ho z toho vynech
O: koukam že si rozumíte tak já vás tu necham zatím děti moje
stale nechapu ze ten Petr je muj brar a tohle vse co se to teď stalo
tak jooo po hodně ale hodně dlouhe době tu je dalsi cast doufam že se lidi a pardon za par zmen v pribehu
