Překvapení

174 13 3
                                    

Uběhlo pár měsíců a do mého krbu vypadl Potter a usmíval se  jako nikdy.

"Stalo se něco?"

"Mám syna," zubil se.

" Ach tak, gratuluji," řekl jsem suše.

"Jmenuje se James."

"Jak jinak..." odfrkl jsem si.

"Já vím, že to jméno nemáte zrovna v lásce..."

"To je jen mírné vyjádření faktu."

"Dobře... no proč tu jsem... chtěli bychom, abyste se stal jeho kmotrem," řekl ten nemožný kluk.

"Pottere, vy jste se vážně pomátl. Mám svých starostí dost, vždyť to víte. Nemohu být nikomu kmotrem."

"Prosím, oběma nám na tom záleží..."

" Nechápu proč..." podivil jsem se.

"Jste jako člen rodiny," řekl tak klidně, až mi to vyrazilo dech.

Jak znovu žít?Kde žijí příběhy. Začni objevovat