I want you so bad.

1. kapitola

Alona na mě upřeně koukala. Jako by mě nepoznala. Udiveně jsem si prohlížela své ruce. Byli bledé, nečekaně chladné.

Když, jsem se podívala do zrcadla, věděla jsem, že ta stará Nina je pryč. Moje hnědé oči se změnily na ostré modré a moje vlasy se taky změnily. Začali nabývat červeného odstínu.

Moje kůže byla teď už spíše pobledlá. Začala jsem stávat novou bytostí. Moje ústa byly plnější než předtím. Oficiálně jsem dospěla 17 let. „Nino, já nemám slov." Pořád na mě udiveně koukala s úžasem. Moje mladší sestra mě vždy obdivovala. A já nikdy nevěděla proč.

Vždyť nejsem nijak úžasná ani výjimečná. Jsem stejná jako ostatní upíři. Bledá, chladná a krvežíznivá. Není moc lehké žít v lidském světě. Moje touha po krvi je moc velká. „Alono, ty víš, že budu muset odejít."

Alona se netvářila moc nadšeně. Bylo na ni vidět zklamání. „Moje touha po krvi je příliš veliká. Navíc se musím vrátit k Danovi." Otočila jsem se zpátky k zrcadlu. Můj odraz byl zase jiný.

Vlasy už jsem měla tmavě červené a měla jsem je o dost hustší, moje oči dobře zaostřovali a sama jsem měla rysy jako pravá upírka. Dan mě ani nepozná, pomyslela jsem si. „ Nino, to nemůžeš, Demetre si tě najde."

Demetre. Jak jsem na něj mohla zapomenout. Upír, který po mě touží. Jenže já ho nechci. Miluji Dana. Demetre se se mnou seznámil v roce 1890. Tenkrát jsme se potkali na plesu mé mámy. Ano, žiju dlouho. Jsem tu už 124 let. Upíři dospívají pomalu. Ale, přesto jsou o dost hezčí než obyčejní lidé. Mají hezčí křivky, výrazné rysy a oči. Mě se také změnila i barva vlasů.

Nevím, jestli je to běžné. Demetre mě tenkrát pozval na skleničku, opil mě, že jsem se motala a moc si toho nepamatuju, jen vím, že Demetre mě celou dobu vášnivě líbal. Od té doby s ním mám „pouto". Pila jsem i jeho krev. Pouto vznikne, když mezi dvěma upíry vznikne plamen vášně a emocí.

Navíc to spojuje i ta krev. Demetre mi od té doby slíbil, že mě najde. Musel ještě ten den odjet do Londýna. Nikdy víc jsem o něm neslyšela, ale pořád jsem věděla, že si mě najde. I matka mi ho nutila.

Jenže, po té jsem potkala Daniela v roce 1896. Byli jsme velmi dobří kamarádi. Potom se Dan odstěhoval a moc jsme se nevidívali. S Danem jsme se sblížili a to o dost. Vyspali jsme se spolu. Moje matka ho neměla moc v lásce. Ale, potom odjela a my s Alonou už jsme o ní neslyšeli.

Jsme spolu už dlouho, ale on mě přesto dokáže překvapovat. Má smysl pro humor, dokáže být milý a rozumí mi. Máme podobný pohled na svět, a proto jsme si spolu tak blízcí. Bojím se, že se Demetre o Danovi dozví. Mohl by ho i zabít. Demetre je mnohem starší upír než Dan. T

o je tak, když si začnete s upírem, kterého znáte jeden den. Pití krve nám přináší skoro to samé jako sex. Alona mě vytrhla s mých hrozných myšlenek. „Hej Nino, posloucháš mě?" Upřeně jsem se na ni podívala. „Demetre ví, že jsi dneska dospěla. Najde si tě. A ty to víš. Nemůžeš jen tak odejít za Danem. Zabije ho!" Vykřikla a začala vzlykat, byla na pokraji vyčerpání.

Sedla si do koutu a obejmula se kolem ramen. „Alono, jenže já nemám na výběr. On nebude vědět, kde jsem." Mírně zvedla hlavu. „Mýlíš se! Zapomněla jsi sakra na to pouto?!

Nechci o tebe přijít. Vím, že tě to ničí, ale budeš s tím muset něco dělat. Nemůžeš před ním utíkat." Sakra, Alono. Já to vím. Ale, já vlastně nevím, co mám dělat. Potřebuju na vzduch. Mám žízeň.