I want you so bad.

3. kapitola

Zůstala jsem tam stát jako přimrazená a nevěděla jsem, co si mám o tomhle výstupu myslet. Pochybuju, že mě jen tak nechá si žít svůj život bez něj. Možná jsem se mýlila, ale možná taky ne. Z mých úvah, které k ničemu nevedli, mě vytrhli dva mladíci, kteří šli směrem ke mně.

Podle všeho nebyli zcela při smyslech a vypadali, že to trochu víc přehnali s alkoholem. „Koukej, co je to tady za kočku." Zasmál se jeden a ukazoval směrem ke mně. Nic jsem neříkala, ale ani jsem nemusela, moje smysly okamžitě zbystřili. Pocítila jsem jisté sucho v mé puse a věděla jsem, co to znamená. Mám žízeň. Nemohla jsem s tím nic dělat ani bojovat.

Žízeň vždy vyhraje, nedá se ovládnout. Kluci se pomalu blížili ke mně motavým krokem. Něco si mezi sebou povídali a neustále se smáli, ale já jsem to nedokázala vnímat. Cítila jsem pouze vůni jejich krve a zvuk jejich bijícího srdce. Když se ke mně doplazili, pokoušela jsem zůstat v klidu a chtěla jsem si s nimi trochu pohrát.

Jeden z nich byl snědý s kaštanovými vlasy a roztomile se usmíval. K tomu druhému jsem měla jistý odpor, nelíbil se mi a odpuzoval mě. „Co ty tu tak sama, kočičko?" Držel v ruce flašku od alkoholu a pomalu se napil. Oplzle se na mě podíval.

Ten snědý roztomilý kluk mlčel a jen na mě koukal. Měla jsem toho hnusáka po krk, tak jsem se vzchopila a použila jsem svou moc, to co se ve mně skrývalo. „Běž domů a zapomeň na to, že jsi mě někdy viděl a, že jsi tu byl." Jakmile jsem to dořekla, otočil se a vyrazil směrem, odkud přišel i se svým kamarádem.

„Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se ho a bylo vidět, že má v očích strach. „Luke." Řekl rozklepaným hlasem a těkal očima tam a zpět. Nevěděl, kam se má koukat. Byl zmatený. Přitlačila jsem ho na zeď a přestalo mě to bavit, protože jsem měla už obrovskou žízeň.

Řekla jsem mu akorát, ať je zticha. Jak jsem řekla, tak udělal a já jsem se pomalu zakousla do jeho krku. Vychutnávala jsem si každou jeho kapku krve. V puse jako by mi chuť jeho krve naprosto explodovala, byla tak úžasná.

Měla jsem smíšené pocity, pořád jsem byla hladná, ale nechtěla jsem ho zabít, byla by ho škoda. Z jeho úst se vydral lehký sten, pila jsem z něj tak, aby ho to nebolelo, ba naopak. Nechtěla jsem být zlá, vždyť byl tak roztomilý.

Nechtěla jsem přestávat, ale musela jsem, protože bych ho jinak zabila. Cítila jsem, jak mi běhal mráz po zádech. Pomalu jsem se odtrhla a koukla na něj. Byl zmatený, stejně jako ze začátku.

V očích se mu střídala bolest, strach, ale i taky slast a vášeň, kterou jsem mu způsobila. „Zapomeň na to, co se tu dnes stalo. Nikdy jsi mě nepotkal a nic si z dnešního večera nebudeš pamatovat, protože jsi hodně pil."

Usmála jsem se a jako mrknutím oka jsem zmizela. Chvíli jsem ho ještě pozorovala zdáli, ale on se otočil a šel domů. Něco mi na něm nedalo spát.