popularita (tokyo Ghoul X Bnha)

II.

Do třídy vešel Aizawa sensei a všichni jsme se postavili.
„dobrý den, posaďte se.“ řekl sensei svým unaveným tónem.
Podívala jsem se na Suzuyu, jak si znakovou řečí něco na tajňačku říká s Ekim. Jak jinak.
«- a pak tam dáš vodu a je to» doukazoval a pak se podíval na mě.
«o čem se vy dva bavíte?»
«o vaření. Eki říkal, že se chce naučit další recept, ale nejlépe ho umím jen já. Jsem mu akorát připomněl postup a toť vše»
Ja jsem nad tím lehce protočila oči a pak řekla«radši dávejte pozor, nebo vám oboum dvoum ukousnu ruce »
Pak už stichli a sensei pokračoval ve svém proslovu.
„Jsem Shota Aizawa a po tento rok budu váš třídní učitel.“ představil se a pak pokračoval.
„Vy všichni, kteří sedíte v téhle místnosti, jste uspěli ve zkouškách na tuhle školu. Očekáváme od vás, že se budete snažit, aby se z vás jednou stali hrdinové.“ dořekl a ještě dodal jednu věc.
„Jinak tam ti 3 vzadu nám budou pomáhat s výukou, protože jsou ze speciální školy. Neberte je však jako učitele, je jim tolik, co vám a budou se účastnit výuky. Jsou na vyšší úrovni než vy všichni dohromady a proto nemuseli dělat zkoušky“ to je pravda. „A také jsme si pro ně sami zavolali.“ dodal Aizawa sensei.
Spíš jste nás přepadli v ulici ale to už je jedno.
„teď půjde každý popořadě a řekne své jméno a váš quirk, pak co umíte nebo máte rádi, pokud chcete.“ Jemu to ale bylo jedno, protože se hned zahrabal do svého spacáku a očkem po nás koukal.

Jako první se představila Hagakure (mam to správně??)
Pak nějaký Bakugo, který vypadal, jakoby chtěl každého v téhle místnosti  seřvat a zabít.
Pak od pohledu velmi stydlivý Izuku, který měl zelené vlasy jak brokolice.
Tak to pokračovalo po zbytek řady. Pak se představil Suzu. Znakovou řečí jsem mu řekla, ať se nepředvádí, ale asi mě neposlechne.

„Jmenuji se Suzu a mám rád hudbu. Umím mluvit všemi různými cizími jazyky a pokud by se to dalo považovat za quirk, tak bych ho asi měl, ale nemám. Idkyž na to asi nevypadám, umím skvěle bojovat a to nejen se zbraněmi. Moc mě těší a je mi ctí být s vámi v téhle třídě.“
Chjo, že se vůbec snažím. Ale vždyť je to asi jedno. Ale všimla jsem si, že ten kluk, Bakugo se lehce zasmál nad tím, když  zmínil, že nemá quirk.
Debil.

Pak po pár dalších lidech v prostřední řadě byl a řadě Eki.
„Jmenuji se Eki a mám rád knihy. Quirk nemám.“ stručné a upřímné.
Potom jsem byla na řadě já hned po Urarace.
„Jsem Aki, mám ráda hudbu a tanec. Také nemám quirk ale specializuji se na ně. Také na bojová umění, zbraně, moderní technologii a cizí jazyky.“
Více méně se na mě všichni podívali s lehce otevřenou pusou. I sensei vypadal překvapeně.

„dobře třído, tady si vemte tyto sportovní uniformy a jdeme ven.“
Každému dal jednu tu modrou uniformu.( Víte které myslím.)
„za 10 minut za školou.“ řekl Aizawa a ukázal na nás, aby jsme šli za ním.

Šli jsme po chodbě a zastavili u dveří, ze kterých vytáhl tašku se softballovými míčky.
„Jak daleko umíte házet?“ zeptal se nás po pár minutách ticha.
„Hooooodně daleko, hlavně tady Aki, proč?“ odpověděl Suzu bez váhání.
„potřebuji, aby jste byli rozmístění po délce trasy, kde budou žáci házet míčkama. Pak je pozbíráte a donesete mi je zpátky, abyste mi aspoň s něčím pomohli. Tady máte 3 mobily, na kterých se vám ukáže vzdálenost všechny míčků. Teď tam budete mít zapnutý tenhle sdílecí program, ale jinak ho můžete používat pro komunikaci se mnou nebo tak.“
„děkujeme“ odpověděl Suzu a vyšli jsme ze dveří ven. Takže teď máme každý mobil. Najs👍

Za 4 minuty už došli všichni ostatní a Sensei začal vysvětlovat pravidla.
Prostě ten, kdo hodí nejmíň půjde ze školy pryč.
„prvně si to odházíte vy *ukázal na nás učitel* a pak půjdete dozadu čekat.“
První šel Suzu.
„Dejte do toho co nejvíc své síly“ řekl nám Aizawa. Suzu se napřáhl a odhodil ho takou silou, kterou by nikdo nečekal na "normálního" člověka.
„130m“ celá třída koukala jak divizny a pak hodil Eki 150m a pak já. Hodila jsem 267m, ale hodila bych o hodně víc, kdybych mohla.
„tak mi jdeme dozadu, pak napište, že se máme vrátit.“
A s těmito slovy jsme odešli. Na 100 metrech se zastavil Eki. Na 300 metrech se zastavil Suzu a já se zastavila až někde na 600 metrech. Po cestě jsem si vzala i svůj a Ekiho míček a dala ho do tašky, kterou jsem si s sebou vzala.