Sanatorium hrůzy

Co se stalo?

Diana se probudila do ozařujícího světla, které jí pálilo v očích. Viděla vše rozmazaně. Najednou se v jejím zorném poli objevil tmavý obrys, který připomínal člověka. Slyšela tlumené huhlání, ve kterém vzdáleně vyslyšela své jméno. ,,Diano....Diano..."to rozmazané cosi jí mávalo před obličejem rukou. Sice neviděla, o koho se jedná, ale cítila silnou pánskou kolínskou. Už ji někde stoprocentně cítila... Nevrle se ošila a párkrát zamrkala, aby si opravila vizi. V kotníku jí nechutně škubalo a pálelo. Když se chtěla za nohu chytit, cítila, jak jí ruka přepadla dolů, musí tedy ležet na lehátku. Pokusila se vstát. S lupnutím v uších se jí vrátil sluch do normálu. Bzučení žárovek jí připadalo úmorné a nejradši by si propíchla bubínky. S jednou rukou pod sebou se podepřela. Musela si promasírovat spánky. ,,Kde to jsem?" přihmouřila oči. Ostrost zraku se začala také zlepšovat. Viděla nad sebou Erica a za ním stála sestra Ann. Vypadala, že ji situace vůbec nezajímá. Tvářila se velmi vážně. Zato Eric měl ustaraný výraz. ,,Diano, lehni si zpět," Eric lehce do Diany zatlačil, aby si lehla do původní polohy. ,,Co se stalo? Kde jsem?" rozhlédla se. ,,Klid. Jsi u mě v kanceláři v zadní místnosti. Omdlela si. Nemohli jsme tě probudit dobrých pět hodin, už jsem se začínal bát," podíval se na ni Eric rozmrzele. Diana začínala poznávat své okolí a dost dobře se jí vybavil moment, než se jí před očima udělala tma. Byli v zahradě. Pršelo. Eric běžel zpět do budovy. Ona taky vyběhla do deště. Podvrtla si kotník. Začala panikařit. Kotník....KOTNÍK! ,,Panebože!" vystřelila z lehátka a podívala se na svoji nohu. Byla pod sáčkem s ledem. Kotník měla modré barvy. Na některých místech začal otékat a barvit se do fialova. To nebude jen podvrtnuté... A ta šílená bolest, co jí střílela až pod koleno... Musela si promasírovat lýtko, aby bolest trochu ustala. ,,No a tohle... Budeš potřebovat berle. A klidový režim. A napíšu ti anestetikum," Eric vytáhl papíry a začal sepisovat lékařskou zprávu. Vypadal u toho velmi profesionálně a to se Dianě líbilo. Nemohla si odpustit se na něj nedívat. Ticho prolomila sestra Ann. ,,,Vidím, že mě tu není potřeba. Jdu zpět mezi nemocné," obrátila se na Dianu a vynuceně se usmála. Pak zmizela ve dveřích. Ten způsob, jakým řekla slovo NEMOCNÉ, znělo v jejím podání hrozivě. Vždyť přeci ne všichni tady se dají označit za nemocné...

Diana ještě dobrých pět minut pohledem hypnotizovala Erica, dokud se nezvedl ze své pracovní židle. Přešel k lehátku, na kterém už teď Diana seděla a podal jí balení léků. ,,Tohle balení potřebuji, aby si užívala pravidelně. Jsou to utlumovací léky proti bolesti. Aspoň trochu ti to snad pomůže. A..." zadrhl se. Diana nadzdvihla obočí. ,,Omlouvám se, že jsem tě tam nechal. Kdybych tě vzal s sebou, nestalo by se to," omluvně jí chytil za rameno. Diana se usmála a položila svoji ruku na tu jeho. ,,Nic se neděje. Aspoň mám o čem psát, ber to pozitivně! Víš jak dobře bude znít článek s titulkem: Bláznivá spisovatelka si vyvrtla kotník v louži?" zasnila se a pak vybouchli oba smíchem. Vypadalo to, že Eric to nebral nijak vážně. Uf... Vybruslila z toho ještě dobře. Chtěla s Ericem mluvit o těch jejích panických stavech, ale neodvážila se to řešit v tuhle chvíli. Času na to bude dost, když má mít klidový režim. Pohled jí sklouzl k bolavému kotníku a pak zpět na Erica. Podívala se mu do očí. Mohla by se v nich ztratit. Ale když mrkla, tak se jí zdálo, že mu v očích vidí něco jiného, než normálně. Jako by na sekundu vyměnil osobnost. Něco tu bylo špatně. Eric si všiml, že ho pozoruje až moc dlouho a rychle se vrátil zpět za stůl, aby vzal klíče od skladu. Sáhl do zásuvky pod stolem. ,,Zajdu ti pro berle, zůstaň prosím tady a nikam se nesnaž odejít," zamával s klíčem v ruce a vyšel na chodbu. Diana sledovala každý jeho krok, jako by ho měl nachytat u něčeho, co by ho usvědčilo. Nebo čekala, až někde udělá chybu? Vzal za kliku od dveří a... nedovřel je. Diana si všimla malé mezery mezi rámem dveří. Pozoruje ji snad? V místnosti se rozhostilo hrobové ticho. Jen zářivky vydávaly ten stejný bzučivý tón, jako když to zaslechla prvně. Drásalo jí to nervy. Měla chuť vzít nějaký předmět z Ericova stolu a hodit to do stropu, aby ty zvuky utichly. Třeba tu otravnou lampičku. Všechno jí štvalo. Ale udržela se. 

Opatrně sesunula zdravou nohu dolů z lehátka a posunula se. Dál ale nemohla, protože tentokrát jí bolest vystřelila až do stehna. Zaúpěla bolestí a svráštila obličej do bolavé grimasy. Podívala se na krabičku léků, která ležela vedle ní na lehátku. Byla to bílá krabička s červeným pruhem. Ta červená barva vyloženě zářila. Diana si krabičku vzala do ruky a pečlivě zkoumala nápis. Nedokázala ho ani rozeznat, nedal se vůbec přečíst. Totální patlanice. Uvnitř ani žádný příbalový leták s popisem léku. Zvláštní. Zvedla pohled ke kartotéce, kam Eric schoval složku se spisem o jejím zdravotním stavu. Kdyby se pokusila zvednout a došla tam... Diana sjela z lehátka na zem, přímo na zdravou nohu. V té ji nepříjemně zabrnělo a musela se podepřít. Po minutě se rozhopsala ke stolu. Při každém skoku bolest, úplné utrpení. Musela se zhluboka nadechnout. Už jen tři nebo čtyři metry. ,,No tak, zaber Diano," procedila skrz zuby a znovu se dala do pohybu vpřed. Doskočila ke kartotéce a prudce do ní narazila dlaní. Místností se rozeznělo duté prásknutí. Diana se podívala, jestli někdo něco neslyšel. Všechno v pořádku a hlava mezi dveřmi v nedohlednu. Výborně! Pokud by někdo zjistil, že se hrabe v kartotéce, měla by zaděláno na pořádný problém. Přece jen jde o soukromé informace. Ji zajímá jen a pouze její spis a to, co jí Eric vlastně předepsal. Našla zásuvku s písmenem K-M, vzala za madlo a...zamčeno. Ve spěchu přehlédla malý vbudovaný zámek. Doslova splýval s barvou zásuvky. ,,Kurva!" práskla rukou do kovu, který opět hlasitě zařinčel. Rozhlédla se kolem, jestli někde neuvidí skříň s klíčky. Vůbec nic na stěnách ale nebylo, kromě pár obrazů. Na stole taky nic. Nic kde by mohl klíče odložit. Začínala být zoufalá. Něco jí musí ucházet. Musí si důkladněji zkontrolovat místnost. Centimetr po centimetru. Pak ale zaregistrovala něco, čeho si nevšimla. V podmisce květináče na okenním parapetu, ve kterém byl vysazený kaktus, se něco lesklo. Diana se rychle rozhopsala k oknu. Každým skokem ten kotník vysílal bolest víc a víc. Dianě se chtělo tou příšernou bolestí brečet. Už jí vhrkly slzy do očí, ale zahnala je zpět. Sáhla po klíči a otřela ho o svoje kalhoty, protože ležel ve vodě, co zbyla ze zalévání. Jak nechutný... Teď se dostat zpět ke kartotéce. Tentokrát při přesunu zvolila pomalejší tempo, vážně nechtěla brečet. Mezitím jí v hlavě probleskla myšlenka. Kdo by sakra dával klíč do podmisky květináče? Není to náhodou dost nápadný? To si vážně nemohl vymyslet lepší skrýš? Co už, hlavně, že se dostane dovnitř té zpropadené železné krabice. Nějakým záhadným způsobem se dokroutila zpět, vzala klíč a zkusila ho dát do zámku. Bingo! Padne tam! Otočila klíčem a zámek cvakl. Vytáhla zásuvku a začala hledat svoji složku. Po složitějším hledání ji konečně našla. ,,Tak tady seš ty mrško!" pomalu začala listovat složkou. Spis o zranění dolní končetiny, nějaké latinské názvy, ale název medikace nikde. ,,To vážně není možný. Snad by mi nepředepsal neoznačené léky, ne?" zamračila se na listy papíru před sebou. Než ale stačila složku zavřít, uslyšela kroky na chodbě, které se blížily k ordinaci...