~I'm stuck with you~

2 1 0
                                    

Bylo další blbé ráno. Bratranec přespal v mém studiu. Moje studio slouží jako trucovna. Někdy tam dělám věci do práce, zkouším foťák, ale poslední dobou na to nemám náladu. Udělala jsem si snídani a na to se vzbudil. ,,Čau sestřenko." ,,Nazdar."
řekla jsem s nezájmem a šla mu tedy udělat snídani. Najednou mi zmizel z dohledu. ,,Kde jsi Jakube? Máš tu snídani!" jsem dořekla a najednou se objevil vedle mě. ,,Do píči, zlekla jsem se tě!" zakřičela jsem. ,,Jsem nejlepší, Abigail. Ty na mě nemáš. Jo a díky za snídani." řekl. Jakub nevypadá na svůj věk i když má 16 let. Spíš vypadá na 12 let. U mámy bydlí už od svých 10 let. Jeho máma neboli moje teta se tak ožrala, že musela ho zmlátit. Později už jí jen našel mrtvou. Bylo mi ho líto. A i doteď je. Nemuseli jsme se. Jak jsem už říkala. Ale i tak ho mám nejraději že všech. Vždy jsme si pomáhali a i doteď si pomáháme. Je to jako můj brácha, kterého jsem nikdy neměla. Spíš mám namyšlenou sestru Jane. Ta je o rok starší. Z mého přemýšlení mě vyrušil mobil. Už zase!
Jak nečekané. Zase Lukáš. Musela jsem se nad tím pousmát, jelikož mi to přišlo vtipné.

L: Ahoj Abby, hele dnes máme ten sraz. Musím ti něco říct:)
A: Aha, asi to bude něco veselého že jo?
L: Jo no:)

Na to už mi nechal zobrazeno a já se chystala. Jakub se taky chystal, protože jsme měli focení. Jelikož jsem v zahraničí populární fotografka, tak jsem si to nenechala ujít. Miluju takové nabídky, když se mám nechat vyfotit. Po chystání jsme si museli vzít nějaký fakt hustý oblečení. Jelikož Jakub je o jeden centimetr vyšší, tak pořád vypadáme stejně. On ještě povyroste. Oblečení jsem mu samozřejmě půjčila. Nosím takové ty klučičí a holčičí věci. Spíš oversize oblečení. Jakub si vybral hodně dobré oblečení. Až na tu košili. Měl na sobě svoje cargo kalhoty s hodně kapsama. Byly černé a to se mi líbilo. Pak měl opásek, ten můj oblíbený. Stejnak jich mám několik. A má na sobě tu ofenzivní košili, kterou jsem si koupila před rokem. Je tam na tom znázorněné anime porno neboli nahé anime holky a byla celá světlá. Trochu odeplou nahoře, ale to už jsem nějak neřešila. Spíš mi vadil ten potisk. Hrůza. Se divím že jsem to nosila. Každou stranu vlasů měl na bok. Trochu pramínky v očích, ale jinak skvělý. Samozřejmě nesměli chybět jeho oblíbené doplňky. Prstýnky zlaté, nějaký ten chain a jednu náušnici s křížem dolů. Na opásku měl dva chainy. Mě se to nikdy nelíbilo. A Balenciaga brýle. Ty jsou ode mě. Na ruce jsem mu uviděla několik kérek. On a v 16?! To já jsem měla piercing, který mám do teď. Samozřejmě, on má taky piercingy. Na jednom uchu a v nose. Na nose má nostril. Já jsem se vymodila trochu jinak. Spíš jsem se inspirovala Y2K stylem. Až na boty. Ty jsem si dala černé sněhule Moon. A on si dal limitovanou edici Jordans. Hustý boty. Se divím že máma mu koupila Jordany. Po mém vyprávění, co máme na sobě, jsme jeli do Prahy.

....
,,Už jsme tady!" vykřiknu zároveň a vystoupil si z auta. Nechci se nějak chlubit, ale to je po několikáté, co jsem pozvána na focení. Samozřejmě jsem si to trochu upravila. Jsem fotografka tak proč ne. ,,Vítejte zpět, slečno Sparksová!" řekl můj oblíbený spolupracovník. S ním mám spolupráci už od začátku, když jsem jela do Prahy, zpět. ,, Dobrý den." řekla jsem. ,,A slečno, koho to tu máte?" vyptával se zvědavě. Je to otravné, když se vás člověk pořád ptá a vy mu musíte odpovědět. ,,Jsem tady s bratrancem." ,,To je milé překvapení! Jak že se jmenuje?" ,,Jakub." řekla jsem a on se začal dívat, že by mě probodnul. ,,Tak jdeme se fotit už!" řekl Jakub. Já jenom přehodila oči v sloup a šla tedy za ním. Po dlouhém focení už byly ty fotky upravené a vytisknuté. Na fotce kde jsem já, jsem docela hezká. To je poprvé, co jsem se pochválila. A na fotce kde je Jakub, vypadá hustě. V ruce drží prachy, které jsme si půjčily. Jsou to makety. Ale co už.

....
,,Musím už jít za kámoškou!" řekla jsem. Musím lhát, jinak se to dozví, on to řekne kámošům a ostatní se to dozví a nějaká typka to vykecá mojí mámě. Nasadila jsem si svoje Jordany a šla tedy do Caffeterie. Lukáš už tam seděl. ,,Ahoj jak se máš?" ,,Dobře a ty?"
,,Já nejlíp." ,,Tak co si mi chtěl říct?" řekla jsem mu s úsměvem na tváři.
,,Víš, našel jsem si..." řekl a pak ztihl. Já jsem se nervózním výrazem seděla a mlčky pozorovala co dělá. Samozřejmě vytáhl si mobil. ,,Našel jsem si holku. Jmenuje se Týna." ukázal mi i fotku. Já jsem měla v očích slzy ale naštěstí jsem je skryla dobře. Na fotku jsem řekla pouhé Aha. Chtěla jsem jít pryč. Už jsem to nezvládla.
,,To už je tolik hodin?! Já musím už jít! Měj se." řekla jsem fakt tu nejdebilnější větu co jsem mohla. ,,Abby počkej! Abigail!" řval venku, když už jsem byla na druhé straně cesty. Utíkala jsem s pláčem. ,,Musím jít do mého útočiště." řekla jsem si. Byl to opuštěný barák. Barák kdysi patřil tátovi, který mámu podváděl dennodenně. Pak táta se zabil a máma se odstěhovala do jiného baráku. Do Prahy. Táta a máma bydleli v Ostravě. Já taky, ale jezdila jsem do Moravy za babičkou. Jezdila jsem tam třeba i na půl roku. Já jsem do školy nechodila, spíš jsem měla domácí školu. Začala jsem na základku chodit, když jsem chodila do
čtvrté třídy. Staré dobré časy.
Tedy šla jsem do starého opuštěného domu a tam jsem viděla někoho, který podváděl mámu dennodenně.


Zase je tu další díl po dlouhé době.
Jinak jsem začala psát novou knihu.
Doufám že se vám bude líbit. I tato:) Hlavně nezapomeň na 💬 a ⭐
💞

Odeslána zpráva [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat