,, Ahojky Mio! Tady jsem Ti přinesl pár věcí co si chtěla. Jinak mimochodem se dnes prosím zastav u mně..."
,, Ano Iane. Co takhle po obědě?"
,, To by šlo. Tak ve dvě u mně v kanceláři." Odpovědí mu bylo souhlasné zamručení které pokládal za kladnou odpověď.
Vstala jsem a koukla se do modré taštičky co mi Ian přinesl. On si nedá pokoj. Tak copak to tu máme? Už zase si povídám se svým podvědomím. Jsem šílená. Já vím. Hmmmmmmmmmmm.... make-up, rťenka, tvářenka, stíny a balzám na rty. Pod taštičkou s líčením jsem našla krabici s mašlí. Otevřela jsem ji a uvnitř našla krásné letní šaty, klobouk a sluneční brýle Ray Ban. No. Co dál tady máme. Oběd byl nic moc. No a teď se stavit ještě za Ianem. Přišla jsem ke kanceláři číslo 333. Jemně jsem zaklepala a vstoupila do místnosti.
,, Yay. Ahoj Mio! Myslím že tu mam něco co tě bude zajímat. Poslední dobou se tu říká, že zde žil tvůj předek a než spáchal sebevraždu napsal tohle..."
,, Ukaž...'' v dopise bylo napsáno:
DRAHÁ MIO!
VÍM O TOBĚ CELKEM DOST VĚCÍ A VÍM ŽE I TY SE ODTUD DOSTANEŠ. PROTO SE V TVOJÍ SKŘÍNI NACHÁZÍ V TAJNÉ ZÁSTRČCE MOJE ZÁVĚŤ A PROPUSTKA Z ASYLA. NIKDY JSEM JI NEPOUŽIL A ŠETŘIL JI PRO TEBE.
TVŮJ OTEC.
BTW: MILUJI TĚ A VŽDY BUDU. POSLOUCHEJ IANA NA SLOVO.
ČTEŠ
PSYCHO ASYLUM
ParanormalProbudila jsem se na proleželé posteli v rozbitém pokoji s bílou stěnou, skříní s oblečením, poličkou a lampičkou.... Připadala jsem si jako v Asylu. Jenže později jsem ziistila že v Asylu jsem a dokonce jako laboratorní krysa. Zkoušeli si na mě růz...
