Dívka bez emocí

Nikdo Nikde

Otevřela ještě jedny dveře. Vedoucí do jejího pokoje. Zorničky v jejích očí se zvětšily a ve tváři měla děsivý, ustaraný, vystrašený výraz. Velmi hlasitě zakřičela až rozbila všechna okna v jejím dohledu. Ve svém pokoji uviděla bratra probodnuté ho jak sedí na židli, rodiče se tam jen tak povalovali v loužičkách rudé krvi. A když se jim podívala do tváře tak se usmívali. Taky tam hrála hrací skříňka s nápisem: Až přijde čas temnota tě pohltí. Okamžitě popadla mobil, ale byla tak vystrašená k smrti, že se jí třásly ruce. V tom spěchu jí mobil upadnul na zem. A ona utekla za Oumim. V tu noc pršelo. Celá promočená přišla k Oumiho dveřím. Bušila do nich dokud ji Oumi neotevřel. Ruce se jí třepaly strachem. Měla je celé krvavé od bušení do dveří. Oumi se zeptal: „Co se děje?"Místo toho, aby mu odpověděla vtrhla do jeho domu. Oumi se jí zeptal: „Jsi v pořádku?" Ona jenom tiše seděla na zemi a nic neřekla. Nevěděl co s ní má dělat. A tak u něj přespala. Ale nemohla usnout. Vešla do pokoje kde spal Oumi a lehla si za ním. On si toho nevšiml. Další den ráno se vzbudil, hrozně se lekl. Rychle vstal a dělal jako, že se nic nestalo. Haru, ale zavolala jeho jméno ať u ní zůstane. Oumi se jí zase zeptal: „Co se ti včera stalo?" Jenže Haru mu zase nic neřekla. Pověděla mu jen to ať zavolá policii, že to řekne jí. On ji, ale nepochopil. Řekl jí, že to neudělá pokud to neřekne dřív jemu. Haru na něj zakřičela: „Dělej co ti říkám! Rychle!" Potom co to dořekla jí z očí začaly padat kapičky slz.