Daddy Jungkook

V NOVÉ ŠKOLE

TAE:

Brrrrrr. Je první den školy a mě budí otravný zvuk budíku. Vstal jsem, udělal jsem si hygienu a oblékl jsem se. Nesnídám, nemám pro to důvod, stejně po ránu nemám nikdy hlad, proto hned běžím do školy. Školu mám čtyři bloky odtud, takže jdu pěšky. Po chvíli konečně dojdu ke škole. Je tu hrozně moc lidí, logicky, je to jediná velká škola ve městě takže je tu hodně lidí. S mámou jsme se přestěhovali sem před měsícem, našel jsem si nového kamaráda, který bydlí přímo vedle mě takže jsme sousedi. Je vysoký, stejně starý jako já a chodí na stejnou školu. Jmenuje se Park Jimin. Slíbil jsem mu že na něj počkám před školou u velkého stromu ale vůbec mu nedošlo, že těch velkých stromů je tu minimálně osm. 

"Ahooj!" zařval na mě Jimin z dálky když mě uviděl. "Čauky" odpověděl jsem tomu vysokému mládenci, který vedle mě stál ještě s jedním menším klukem. Je to jeho o rok mladší bratr Hoseok. "Ahoj Tae" pozdravil mě stydlivým hláskem Hobi. "Ahojj".

"Tak co, jdem ne?" řekl Jimin. "Můžeme" řekli jsme s Hoseokem stejně. Hoseok se z nějakého důvodu začal červenat, ale nechal jsem to bejt. Šli jsme do školy a já hned dostal strach jestli se vůbec dostaneme do třídy, když je tu tolik lidí.

JUNGKOOK POV.

Dneska je škola, jdu do budovy, kterou tak strašně moc nesnáším. Vešel jsem dovnitř a šel jsem za svou partou. "Čuuus!" pozdravil jsem. "Nazdaar" obejmul mě Bangchan s poplácaním po zádech. Nic dalšího se ráno moc nedělo jen jsem viděl nějakého nového kluka. "Šprt" řekl jsem potichu. Vím už od prvního pohledu, že rád ho mít nebudu. Ve třídě jsem si jako vždy chtěl zabrat místo vzadu u okna, ale když jsem tam viděl toho šprta tak jsem zakroutil očima a vydal jsem se k němu. "Nazdar, tady sedím já" "Od kdy prosim tě?" usmál se, pro mě neznámý kluk. "Odjakživa" taky jsem se usmál ale ironicky, nemám rád takovýhle kluky. 

Odešel. Nebylo to tak těžký. Pousmál jsem se a sednul jsem si. 

TAEHYUNG POV.

Hah, hezkej je ale určitě je namyšlenej a průšvihář určitě taky. Sednul jsem si o lavici vedle přímo v čas, kdy začalo zvonit na první hodinu