I don't kill he!

★1

Flashback:

Jdu po ulici. Poslouchám písničky a nevnímám svět. V hlavě si přemítám co mi řekl můj bývalí kluk Michael. 'Už nikdy nenajdeš lásku, kravko.'. Co když měl pravdu? Co když už si nikoho nenajdu? Povzdychla jsem si a šla si pro kafe do kavárny.

"Perníkoví latté, děkuju." špitnu, podám prodavačce peníze a sednu si ke stolu. Za pět minut mi slečna přinesla kafe. Vzala jsem si ho a odešla ven. Mezi dveřmi do mě někdo narazil. Jasně že jsem na něj vylila to kafe.

"Ježiši promiň! Nedávala jsem pozor." vypískla jsem.

"To je v pohodě. Stejně jsem tu mikynu chtěl vyhodit." zasmál se. Měl úžasný smích. "Jsem Lukas, peo tebe Luke. Těší mě." natáhl ke mě ruku.

"Já jsem Elisabeth, pro tebe Bethie. Potěšení na mé straně." s ochotou jsem s rukou potřásla.

"Počkej tady chvíli. Koupím ti nový." než jsem stihla něco říct, byl uvnitř. Pokroutila jsem hlavou a znovu se zaposlouchala do písničky. Za chvíli jsem ucítila něco horkého na mikyně. Koukla jsem se směrem odkud to šlo.

"Omg promiň." zasmál se Luke. Dala jsem mu rána do ramena a zasmála se taky.

Now:

"Luku nech mě." vydala jsem mezi smíchem. Uběhli dva roky co jsme se srazili v kavárně. Teď jsme manželé a já jsem těhotná. Ovšem on to neví. Je to moje překvení pro něj k narozeninám, který chce trávit v Paříži. Nemám nic proti. Jsem rodná francouska.

"Jinak?" zasmál se. Nesnáším když mě lochtá. A už vůbec ne když jsme někde vysoko.

"Jinak ti neřeknu tajemstvý. Neboli můj dárek pro tebe." zašeptala jsem. On ihned přestal.

"Taaak... Povídej." usmál se.

"Víš... Vzpomínáš na ty řeči okolo našich dětí?" zeptala jsem se. Okamžitě kývnul. "No... Víš... Jsem těhotná." špitla jsem s pohledem dolů.

Chvíli bylo ticho a pak se ozvalo: "Všichni lidi z Francie poslouchejte!! Budu táta! A moje manželka mi to řekla na moje narozeniny!"

Začala jsem se smát. Ne proto, že by mi to bylo směšný, ale štěstím. Najednou Lukovi přišla SMSka. Přečetl si jí, a pak jí ukázal mě.

"The game start. -X"