Ze vzpomínek (SNARRY)

5.kapitola

Snape se ze schůze Smrtijedů vrátí pozdě v noci. Harry na něj čeká schoulený v rohu kožené pohovky v jeho kanceláři.

Ví, že Snape musí odejít, když ho Voldemort zavolá, ví to stejně jistě, jako ví, že jednoho dne bude muset čelit Voldemortovi on sám. Ale to mu nijak neusnadňuje pohled na to, jak Snape odchází z Velké síně ještě před koncem večeře a rukou si svírá levé předloktí.

Jakmile začala večerka, Harry se odplížil do sklepení. Ochranná kouzla ho teď už poznala. Stačí, aby přitiskl ruku na Snapeovy dveře, a ty ho pustí dovnitř. Harry zná heslo do jeho komnat. Mohl by počkat v křesle u krbu, nebo dokonce ve Snapeově posteli. Ale neví, jestli by byl vítán, a tak zůstane v pracovně.

Jsou skoro čtyři, když se Snape vrátí. Harry podřimuje, ale probudí ho šumění ochran a vrzání dveří, když Snape vstoupí dovnitř.

Snape ví, že tam je - Harry si je jistý, že cítí jeho magii, nejspíš věděl, že na něj čeká, ještě než došel na chodbu. Přesto muž nic neříká. Jen se zastaví u svého stolu a podívá se na Harryho na pohovce.

Harry se usměje, oči si zvykají na tmu. Pak se podívá na Snapea - opravdu se na něj podívá. "Merline, Severusi," zalapá po dechu. Rty má oteklé, tvář pohmožděnou a nafialovělou. Jeho hábit je potřísněný něčím, co vypadá jako krev. "Kurva."

"Není to tak zlé, jak to vypadá."

"Co ti udělal?"

"Měl jsem štěstí. Dnes večer se bohužel jeho vztek zaměřil na pana Malfoye."

Harry se posadí. "Draco?"

"Ano. Temný pán není s jeho snahami spokojen."

"Ale nepodaří se mu to. Musí přece vědět, že neuspěje."

"Ne, to si nemyslím. Přesto nebere neúspěch na lehkou váhu." Snape se posadí vedle Harryho. Harry se k němu nakloní; je cítit potem a krví, ale Harrymu je to jedno. Utěšuje ho jeho přítomnost, to, že se dostal zpět, když by ho stejně snadno mohli zabít, kdykoli by opustil hrad.

"Měl by ses vrátit na svou kolej," řekne Snape. Zavře oči a opře si hlavu o polštář pohovky.

"Ne. Dnes večer ne. Zůstanu s tebou." Snape se nehádá.

Dlouho tam sedí. Harry cítí, jak se mu únava vsakuje do kostí. Cítí ji ve své krvi, ve své magii; cítí ji ze Snapea. Nakonec Harry vstane. Vezme Snapea za ruku a vede ho do jeho komnat. V hlavě se mu toho děje tolik; musí se zastavit, sjet Snapeovi rukou po hrudi a prostě dýchat.

Ví, že Snapea dnes v noci málem zabili, ví, že by ho mohli zabít kdykoli, když ho Voldemort zavolá. A ví, že s tím nemůže nic dělat.

Projde Snapeovou ložnicí do koupelny a zapne sprchu. Otočí se k místu, kde Snape stojí ve dveřích: "Musíš se osprchovat," řekne prostě. "Počkám tady."

Snape nic neříká. Jen přikývne, projde kolem Harryho do koupelny a zavře za sebou dveře.

Harry se posadí na okraj postele. Zuje si boty, lehne si na záda a zadívá se do stropu. Nikdy se se Snapem nekoupal, nikdy ho neviděl nahého - kromě noci pod rouškou tmy ve Snapeově posteli. Tam je osvětluje jen světlo ohně, chrání je prostěradla a sotva se odhalí. Ví, že Snape se stydí, necítí se dobře ve své kůži, a Harry se cítí podobně - nesvůj a neohrabaný. Ale líbí se mu, jak se na něj Snape dívá, a myslí si, že ten muž je krásný.

Zavře oči, zhluboka se nadechne a počítá do deseti. Snaží se vyčistit si mysl, zapomenout na všechno, kromě pocitu Snapeova povlečení a jeho vůně na kůži.