Hluboko Pod Hladinou

Prolog

,,Lucy notak, pojď!" Křikl na mě podnapilý blonďák, silueta vysoké postavy zastínila průchod měsíčního světla na mou tvář. Thomas se na mě široce usmál a podal mi ruku.

,,Oba jsme se pořádně napili.. Loďka není dobrý nápad." Upozornila jsem ho, Thomas ovšem nepovolil a s ruměncem na tváři se na mě usmál. Stále předemnou držel levou ruku, na jejímž prsteníčku se třipila zlatá obroučka. Tentíž prstýnek jsem od dnešního večera vlastnila také.

,,Notak, pojď.. Jako na našem prvním rande. Pamatuješ si to?" Uchopil mou ruku, vytáhl mě ze sedu a zasněně se zadíval na hvězdy, které ozařovaly celou oblohu.
,,Bylo to 3 roky zpátky.. Slavila jsi ten den 24 narozeniny. Vyzvedl jsem tě na motorce a jeli jsme sem.." odthrl tvář od oblohy a pohlédl na mě s výrazem plným vzpomínek.

,,Jo.. Pamatuju si to.." usmála jsem se, to už mě Thomas táhl ke břehu.
Oba jsme kvůli důsledkům alkoholu v krvy vypadali- zvláštně? Především, když jsme spouštěli malou dřevěnou loďku do vody. Blonďák nastoupil a chopil se vesel, já se posadila naproti němu. Veslujíc od břehu na mě pohlédl, pootevřel ústa a chvíli přemýšlel, jak začne.

,,Lucy.. Miluju tě z celého srdce. Už od doby, co jsem tě poprvé viděl." S jeho slovy se loďka začala nepříjemě houpat, né však kvůli němu.
,,Překonali jsme spolu všechno, moje rodiče, školu, Daisy.. Vesmír chce, aby jsme byli spolu. Nic nás nedokáže rozdělit!" pozvedl oči ke mně. Strávili jsme spolu několik krásných let, za tu dobu se toho opravdu hodně stalo.. Vždy jsme tu byli pro sebe. Bylo to jako přijít domů a najít útočiště v tom druhém, vždy tam pro mě Thom byl a já pro něj.. Z myšlenek mě vytrhl mrazivý výtr, který nepříjemně štipkal do tváří a zvuk narážení vody o boky loďky.
,,Thomasi- ohlédni se.." vydechla jsem polohlasně, když jsem se zahleděla blonďákovi přes rameno. Hvězdy z oblohy zmizely, moře se během chvíle rozbouřilo na metrové vlny, které do sebe narážely a kapičky dopadaly až k nám.

,,Proboha.. Musíme ke břehu!" Vykřikl Thomas, chopil se vesel a zabral. Rozbušilo se mi srdce a do těla se nahrnul adrenalin. Co všechno se může stát..?
Thomas se opravdu snažil pádlovat, ale alkohol v krvy mu v tom bránil. Pádla mu vyklouzávala ze spocených rukou a nekoordinovaně se je snažil uchopit. Ani o metr jsme se neposunuli a vlny se neúprosně přibližovaly. Začínala jsem chytat paniku. Břeh 80 metrů od nás a my znevéděli co a jak.

,,Musíme-" můj pokus o větu přerušila vlna, která agresivně vlétla na loďku. Ztratila jsem stabilitu, ale zvládla jsem se zachytit.

,,Nezvládnem tam doplavat!" Křikl na mě bloďák.

,,Já vim-" druhá vlna. Jako obří lavina mě ztrhla sebou a nademnou se uzavřela vodní hladina. Mrkala jsem, divoce máchala rukama i nohama a snažila se v ledové vodě zorientovat. Do plic se mi znovu nahrnul vzduch, když jsem se dostala nad vodu. Zkoušela jsem z plyc vykašlat slanou tekutinu, ale měla jsem pocit, že se mi v krku tvoří další a další litry. Ze siluety loďky, která sebou zmítala pod tlakem vody vypadla mužská postava. Thomas.
Snažila jsem se plavat k němu, co mi opilé tělo dovolilo. V plicích mě od slané tríště pálilo, z úst se dral jeden výkřik za druhým a srdce bušilo, že jsem pomalu slyšela jen to. Než jsem dokázala přeplavat vlny a dostat se k mému snoubenci, bylo pozdě. Jediné, co jsem ztihla zahlédnout byly jeho blonďaté kudrliny vzdalující se ke dnu. Jeho smích, hlas, oči, láska a pocit bezpečí, to vše bylo někde hluboko pod hladinou.

(Zdravím!
Máte tady prolog k příběhu, který jsem měla v hlavě opravdu dlouho.. Tak tady je :D Jsem si jistá, že budu dělat playlist, mám ho dát veřejný?
Zatím se mějte hezky, Terka :D