4-promin uz se to nestane

148 11 0
                                    

Přišla sem domu hned jak sem otevřela dveře tak sem schytala ránu do obličeje. Ležela sem na zemi a otec do mě kopal
T:kde si byla tak dlouho?!!?
M:byla sem se jen projit
T:sama!?!
M:ano sama!
T:ještě jednou budeš takhle někde a dostaneš ještě víc je ti to jasný!
M:ano, promiň už se to nestane!
Otec do mě ještě parkrat kopl a já se pak pomalu zvedla a šla do pokoje.

Takhle už nechci žít fakt ne, musím utéct z města ale nemůžu sama. Musím uvést s billem nemůžu bez něj být bylo mi sním tak hezky..
Vzala sem telefon do ruky a začala psát billovi

M:promiň bille že jsem musela tak rychle jít
B:ale to nic..
M:mám plán ale nechci to udělat sama
B:jakej plán?
M:musím utect z města a chci aby si utekl semnou
B:coze?!
M:bille prosím
B:a proč musíš utect?
M:to je jedno to ti řeknu třeba pak, tak jdeš do toho semnou nebo ne?
B:asi asi jo?
M:ráno si vem batoh a nějaký věci, prostě "jakože jdeme do školy" a pak pojedeme vlakem , nevím kam prostě někam daleko odtud.
B:jsi blázen
M:já vím
B:tak já taky budu blázen a jdu do toho!
M:super! Vem si jen ty nejdůležitější veci

Nečekala sem že do toho půjde semnou, známe se takovou chviličku. Ale mě se to zda jako by jsme se znali roky... Možná jsem i dokonce zamilovaná ale on to tak určitě necítí..

Children looking for loveKde žijí příběhy. Začni objevovat