Vyběhla jsem za tátou a zeptala jsem se ho jestli to taky slišel: Co máš na misli. Zeptala a podíval se směrem k lesu: No vití vlků. Podíval se spátky do mích zelených očí a řekl že už jsem asi unavená že mám slišiny a že tu vlcy nejsou: Asi jo no. Odpověděla jsem a šli jsme dál. Nikdi jsem se tolik nebála vždiď už jsem vlka viděla a to jsem byla úplně sama ale teď mi naskočila husí kůže. Přišlo mi že za náma stále někdo jde ale nikdo tam nebyl. Stále jsem se rozhlížel a otáčela do zadu. Když už jsme byly skoro u konce tak na nás vybafnul strejda já myslela že se poseru strachy. Všichni se začali hrozně smát a já dýchala jak kdyby jsem byla v nějaké hororové hře. Moje oči liítali z jedné strany na druhou a srdce mi bylo o sto šest: Já si chci jít lehnout. Nikdo mě neposlouchal, všichni si dál povídali a smáli se. Řekla jsem to asi třikrát pak jsem ucítila jakoby mi někdo dichal za krk podívala jsem se a nikdo tam nebyl. Naskočila mi husí kůže a pak jsem strachem zařvala. Všichni stichli a dívali se směrem na mě. Pak začali pomalu couvat a já se začala bát: To-to je vlk. Vijekla ségra a ukázala prstem za mě. Já jsem se pomalu otočila a za mnou stál obrovský černý vlk. Podíval se na mě a útek. Pak už jsem do lesa dlouho nechodila. Šíleně jsem se bála. Po čase jsem si začala uvědomovat že nebýt toho vlka tak mě nikdo neposlechne. Popadla jsem luk a králíka z mrazáku. Běžela jsem směrem kde jsem ho poprvé viděla. K jezeru kde zapadá slunce přímo nad vodou, jsou tam lijány a krásné okolí. Položila jsem tam maso a Vylezla jsem na strom. Seděla jsem tam celé odpoledne jen abyc viděla vlky. Najednou přišel vlk byl to ten černý a velký. Rozhlédnul se a zavyl. Pak přiběhla celá smečka. Uprostřed smečky jsem viděla něco neuvěřitelného. Protřela jsem si oči jestli mě zrak nešálí. Ne nešályl váženě se to stalo dopravy jsem to viděla.
