.5.

10 0 1
                                    

Pěžela jsem lesem aš ke skále. Všichni vlcy vyběhly ven. Podívali se na mě a hříbě. Hříbě poviskičilo a rozeběhlo se. Já jsem se rozebě za ním a zavila jsem ze všemy vlky. Běželi jsme napříč lesu. Všichni jsme byly jak utržení ze řetězu a já jsem byla poprvé šťastná. Doběhli jsme k velkému stromu všichni jsme si lehli na jednu hromadu. "Já vím je to podobné jako mauglí ale změní se to." A usli jsme.  Ráno jsme vyrazili dál ale jelikož jsem člověk tak nemúžu syrové maso tak jsem měla obří hlad. Pomalu jsem slábla snažila jsem se jíst vše možné ale měla jsem stále hlad. Já jsem už nemohla pomalu chodit když jsme došli do vesnice. Spadla jsem na náměstí a vlcy udělali kolečko kolem mě. Najednou přiběhly lidé z ohněm a Rozehnaly vlky do stran. Náčelníkúv syn mi podepřel hlavu a dal mi napít rychle jsem se zvedla a koukala jsem se všude možně. Vlcy vrčely na lidi a oni zase na ně mířili luky. Zařvala jsem a náčelníkúv syn mě posadil spátky na zem. Já jsem ho odžduchla a zřvala jsem aby je nechali být. Z mnou se vytvořil velký vlk a začal vrčet. Všichni lidé spadly a já jsem utekla. Proskočila jsem oknem do síně a všichni vlcy zamnou. Zklouzla jsem se po stole a ukradla jsem jídlo. Viskočila jsem dalším oknem a mířila jsem směrem do lesa. Rozhodila jsem všem jídlo a já se taky najedla. Všichni jsme se vidali dál. Potkával jsme vesnice města. Já jsem rostla spolu s hříbětem a včetem." O pár led později. Hříbě už bylo velké a vlče taky. Dnes přišel den kdy nebudu jezdit na vlcích ale i na koni. Nejprve jsem šla pro suché kopřivi a Sušilova jsem je. Pak jsem je pořádněšudlila. Namotala jsem je do tvaru provazu. Vytvořila jsem si ohlávku. Natáhla jsem mu ohlávku přes uši a vytáhla jsem se na strom. Pomalu jsme naskočina na jeho hřbet. Byl to krásný pocit. Pohladila jsem ho. Pomalu jsem  ho pobýdla a on popošel. Chodili jsme jen tak po lese a vlci za náma. Dojeli jsme do starš vesnice. Moc se mi tam nelíbilo. Najednou přišli lidé a začali na mě mířit zbraněma. Já jsem se bála ale byla jsem odvážná. Počkat,, přišla jse v míru. Pomalu jsem ze strachem v očí pronesla. Ale mi nemusíme na tebe ale na ty vlky. Vysvětlil mi jeden z lidí. Byla jsem vyděšená ale vysvětlila jsem jim že tu jsou semnou. Přistoupila starší paní. Ale to jse v pořádku. Usmála se na mě a zašišlala na jednoho z vlků. To je Merlyn. Podívala jse se nani a ona jí řekla že je krásná. Pohladila jí a přistoupila ke mě. Podala mu ruku a já zeskočila. Toto je nová členka kmenu. Přišel ke mě náčeník. Ne to ne. Je moc nebezpečná. Žena se podívala na náčelníka a stáhla ho dolú. Něco mu pošepsala do ucha. Náčelník se pousmál. Dobře myslíš. Podíval se na ni a zasmál se. Souhlasím z tím že budeš novou členkou. Byla jsem překvapená. Vlkúm se to moc nelíbilo. Byly sklamaní. Vyspala jsme se a ráno jsme začali trénovat. Náčelník byl překvapený. Byla jsem silná. Z vlkama jsme se začali troch zesrand prat. Odhodila jse dva vlky narás. Pk jsme šli kolen náčelníka. Zeptal se mě jakto že jsem tak silná. Jsem přece alfa. Podívala jsem se mu do očí a poštěkla jsem. Náčelník se leknul. Pousmál jsem se a odešla. Po delší době jsem zaslechla jak se baví s tou ženou. Nemúžu jí vdát že svím sinem, je to blázenh. Byla jsem v klidu a došla jsem za nimi. Vše jsem slyšela a jdu už dál byla jsem tu šťastná ale musím jít zas dál. Z kidem sem se obou podívala do očí a pousmál sem se. Otočila jsem se a šla jsem prič. V tu chvíli jsem ale eště netušila že MĚ NĚKDO SLEDUJE.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Aug 29, 2023 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Černý LesKde žijí příběhy. Začni objevovat