Paprsky slunce se mi promítali po zdech a lehký vítr mi pootevřel okno na kterém byly bílé růže. Růže které už byly tak zvadlé až si tam pavoučci začali tvořit své pavučinky.
Věděla jsem že musím vstát a začít fungovat.....hned po té myšlence se rozrazili dveře ve kterých zuřila moje úžasná matka.
"Nemůžeš pořád takhle trucovat začni něco dělat" řekla a její oči se nesmyslně protočili.
Nedobrovolně jsem vstala vzala něco na sebe a šla na vzduch si pročistit hlavu.
Myslím že moje hlava nevstřebala ranní milé probuzení protože jsem někomu vlítla do cesty a dotyčný měl tak pronikavý hlas že mě to probudilo natolik ze jsem musela vypadat jak kdyby mě pustili z blázince.
"Musíš dávat pozor květinko"
Nad tou přezdívkou jsem se dost výrazně zamračila..."My se známe?"
"Ne ale mohly by jsme"
"Caleb" řekl s úsměvem a natáhl ke mě ruku
"Felicity" vložila jsem ruku do té jeho a všimla si těch krásných hnědých oči které se vpíjeli do těch mých.
Celé odpoledne mě pronásledovala přezdívka kterou mě Caleb oslovil a lehce jsem se nad ní pousmála.
Paprsky zářícího slunce které zapadalo jsem sledovala a mé oči se zavírali až upadli do temnoty spánku.
Tohle je má první kapitola určitě tam bude tak milion chyb ale co nikdo není dokonalý a já si nad tím lámat hlavu nebudu 😄❤️
