🧿Spojilo nás moře🪴

✧Není to zlomené✧

Pomalu jsem sešla ze schodů a vydala se pěšky po asfaltové cestě ze které jsem potom přešla na chodník.
Cestu lemují borovice, teplo z posledních paprsků slunce mě jemně zahřívá a zvuk cikád mě krásně uvolňuje a zpříjemňuje cestu po chodníku.

Parkoviště jsou touhle dobou prázdné.
Sem tam se někdo objeví, ale to je výjimečně.
Sejdu malý kopec,který je pořád cesta pro auta.
Jsou tam schody, odděluje je od sebe zábradlí.

Pomalu schody sejdu a nacházím se v kamenem vydlážděné uličce.
Z jedné strany visí obrovský šeřík.

Právě se nacházím ve městě plném uliček a zákoutí.
Na každém rohu je obchod se suvenýry, oblečením z druhé ruky ale taky restaurace, kavárny a jiné podniky.

Nikdy jsem do tohohle
města moc nezavítala. Byla velká možnost že se tu ztratím.

Zabočila jsem do jedné uličky a vylezla dva schody. Vůni kávy jsem cítila nejmíň dvacet metrů před zabočením.
To byl právě ten důvod.

Ocitla jsem se na malinkém náměstí kde byla uprostřed fontána.
Všude byly samozřejmě stojany s magnetkami a různými pohlednicemi.
Prošla jsem náměstím a ocitla se v malé úzké uličce.

Na zdech visely malé lampy a z balkónů trčelo prádlo které se sušilo.

Najednou jsem se zarazila.
Prudce jsem odtrhla pohled od krásné uličky a uviděla dva muže. Byli mi dost povědomí ale to co se dělo mi povědomé nebylo.

Jeden měl rozbitý nos z kterého mu tekla krev. Druhý měl na kloubech od prstů krev protože mu pěstí vrážel do obličeje.

V tuhle chvíli jsem vůbec nevěděla co mám dělat.
Až teď jsem si uvědomila s kým se to pere.
Byl to ten chlap z pláže kterého Jane tak usilovně balila.

Ani nevím jak se jmenuje.
Když se ale napřáhl a pěstí mu dal do tváře takovou silou,že se Nicolas svalil k zemi rozhodla jsem se zakročit.

Doběhla jsem k nim, položila ruku na hruď toho chlapa z pláže abych ho odsunula (což byl dost nadpřirozený výkon) a podala ruku Nicolasovi.

Chvíli se na mě díval a mžoural očima.
Jakmile si uvědomil že jsem to já tak vyskočil na nohy a začal si z obličeje odhrnovat vlasy které mu do očí spadaly.
,,A-Amy"

Utřel si hřebem dlaně nos ale to muselo být dost bolestivé.
Jakmile jsem uslyšela jeho syknutí tak jsem pustila toho muže a celá se otočila na Nicolase.
Začala jsem v kabelce hledat vlhčené kapesníčky.

Jakmile jsem je našla, položila jsem dlaň na jeho tvář a trochu si naklonila jeho hlavu.
On se dobrou chvíli díval na moji ruku a cítila jsem jak mu zteplaly tváře.

Začala jsem mu nos utírat vhlčeným kapesníčkem a usmála se na něj.
Potom jsem se otočila na toho kluka a zamračila se.
,,Co si sakra myslíte,že děláte?!"
Odpovědět byla jen ticho a to mě ještě víc namíchlo.
,,Víš jak velké a nebezpečné zranění může být to-zlomení nosu? Ty-ty ...ani nevím jak se jmenuješ!"
Nad tím jsem se v hlavě uchechtla a pousmání jsem nezabránila.

,,Jsem Alex madam"
Trochu se poklonil,vzal moji ruku
a na hřbet ji políbil.
Usmíval se a jeho obličej od krve
dokonale ladil k děsivosti.

,,Dobře"
Řekla jsem nevěřícně a ruku si utřela do šatů.
,,ALE KAŽDOPÁDNĚ.. zbláznili jste se?!"
Oba dva sklopili hlavu a já se nad tím pousmála.

,,Tohle se nesmí opakovat, rozuměli jste?"
Oba dva kývli a já chytila Nicolase za rukáv.
,,Ty jdeš se mnou do nemocnice"

Chvíli na mě překvapeně civěl,zvedl prst a otevřel pusu že něco řekne ale potom ji zase zavřel.
,,A on?"
Konečně se ozval a já se na něj otočila.

,,On mě nezajímá"
Řekla jsem otráveně a po chvíli si uvědomila co jsem řekla.
Mu se na ústech vyrýsoval lišácký úsměv, založil si ruce na prsou a přeměřil si mě pohledem.

Náš výškový rozdíl bije přímo do očí a tak se trochu zděsím jeho rychlé reakce která mi vmetá do očí jeho silné ruce.

,,A já tě zajímám jo?"
Uchechtl se a já protočila panenkami.
I když mi dobrou chvíli zabralo vymyslet co na to odpovědět.
Přeměřila jsem si ho pohledem a nadzvedla jedno obočí.

,,U tebe to vypadá hůř"
Otočila jsem se a nechala ho za sebou.
On mě dohnal a usmál se.

Šli jsme tak asi pět minut než jsem se rozhodla prolomit ticho mezi námi.

,,Proč jste se porvali..?"

On se zastavil a zavrtěl hlavou
na nesouhlas.
,,Byla to blbost"
Zase se rozešel a já do něj šťouchla ramenem.
,,Jaká?"
Usmála jsem se a zvedla obočí.

,,Sázka"
Odsekl a přidal do kroku.
Já se ho snažila dohnat a usmála se.
,,O co šlo?"

,,Nedáš si pokoj,že?"
,,Ne"
,,Uhh.. bože"
Protočil panenkami a povzdechl si, opřel se o stěnu a já si založila ruce na prsou.
,,Ten ti teď nepomůže"
Uchechtla jsem se a on si posunul brýle na nose.
,,To je mi jasné"

Usmála jsem se.
,,My dva se známe.. kámoši z dětství."
Začala jsem pozorně naslouchat.
,,Jenže postupem času jsme se měnili,a ani jednomu z nás se nelíbila změna toho druhého. Z něj se stal... sukničkář.."
,,Děvkař."
Dodala jsem a kývla hlavou ať pokračuje.
,, Chová se jak pitomec.. hlavně k ženám. Je toho víc ale tohle o něm asi řeklo dost"

Zase jsme se vydali na cestu. Ani jsem si neuvědomil že ho to musí strašně bolet.
,, Bolí to moc?"

,,Ani ne"

,,Kecáš"

,, Bože"

Usmála jsem se a on mi úsměv oplatil.
Došli jsme k nemocnici a zapsali se na recepci.
,, Měl si teď někdy infarkt?"
,,Ne ale z tebe ho brzo dostanu"
,,Idiote"
Sykla jsem a dál si četla co je napsané na papíru.
,, Máš děti?"
On na mě vykulil oči a odfrknul si.
,,Vypadám snad na to?"

,,Co já vím..a chceš děti?"
Nenápadně jsem se zeptala a aby to bylo uvěřitelnější tak jsem dělala,že to čtu z toho papíru.

,,To tam není"

,,Ale je"

,, Ukaž to"
Usmál se.

,,Ty mi nevěříš?"
Přiložila jsem si ublíženě ruku na hruď a několikrát na něj zamrkala.

Vzal si ten papír a očima ho přejel.
,,Jasně"
Uchechtl se a papír mi podal zpátky.
Mlčela jsem a začal se trochu stydět.
,,Je mi 26 a jsem svobodný.. jasně, že chci děti"
,,Dobré,v pohodě"
Uchechtla jsem se a položila propisku na stůl vedle papíru.

Potichu jsme seděli a já začala různě
hýbat s nohama.
,,Ty chceš děti?"
Prohodil jako by to bylo téma které se probírá každý den.
,,No-nevím ještě jsem nad tím úplně nepřemýšlela.Ale spíš jo.."
Usmál se a podíval se na mě.

,,Ještě najít druhou polovičku no.."
Uchechtl se s já se nervózně usmála.
Jak to sakra myslel?

20:13

Po chvíli nás zavolala paní od recepce a tak jsme se oba zvedli a došli k pultu.
Paní ho chytla za tváře a podívala se na nos.
,,Doktor nemá čas. Nos zlomený není ale i tak dávat pozor"

Trochu vyděšeně jsem se na ni podívala a potom se podívala na něj.
,,Tak-dobře"