Marinette? [SHORT STORY]

31

,,Takže Marinette, já vím že jsem to posral

výčitkám si to. I teď když s tebou mluvím tak na

mě svědomí křičí, že jsem vůl. Ale k věci, víš já

se ti chci omluvit. Jak jsem řekl, jsem vůl, že

jsem tě tehdy odmítl."

,,Omluva přijata."

,,Mari prosím! Já se fakt...tak počkat......

Děkuju Marinettinko, jsi ta nejlepší osoba, kterou

kdo může poznat. A mám tě rád."

,,Jo, já tě mám taky ráda, ale neposer si to."