Ráno dívky probudily zvláštní zvuky. Žádné hlasy jen takové chrčení.
,,Holky jste vzhůru?" zeptala se Tiffany
,,Jo." ozvaly se tiše ostatní.
,, Půjdeme se podívat ven co to tam je." navrhla Zoe
Ale stačilo se podívat oknem. Všude se procházeli zombíci.
Alex málem poplašeně vykřikla, ale Zoe, která o zombících znala všechno zachovala chladnou hlavu a zacpala jí pusu.
,, Nesmíme dělat hluk oni jdou za zvukem!" poučila je.
,,Musíme se odsuď dostat!" řekla Zoe ,,A sehnat nějaké zásoby." dodala.
Tiff opatrně pootevřela dveře a vykoukla ven.
,,Cesta ke kuchyni je volná." hlásila tlumeně.
,,Dobře, ale musíme rychle, jakmile nás ucítí půjdou za námi!" poučila je opět Zoe.
,,Ok, půjdu poslední a když tak je zdržím." nabídla se Tiff
,,Cože?!" téměř vykřikly ostatní
,,Klid, chodila jsem na karate." uklidnila je Tiff a vyrvala z podlahy prkno.
,,Jdeme," rozhodla Zoe ,,a potichu!" dodala ještě.
Vykradly se rychle z chatky a zamířily ke kuchyni. Zombíci si jich ani nevšimli.
,,Hele, ti zombíci jsou asi úplně blbý." řekla lehkovážně Alex a ukazovala na chatku obleženou zombíky.
,,Musíme jim pomoc!" řekla Tiffany
,,Ale komu?" divila se Alex
,,No přece těm co jsou v té chatce!" řekla nakvašeně Zoe a už s Tiff mířily ke skupince chodců.
,,Já je odlákám a vy vysvoboďte ty uvnitř." řekla Tiff a hnala se na opačnou stranu tábora a začala křičet.
Zombíci obrátili svou pozornost na ni a šourali se k ní.
