Andělská krev

"Skvělý" začátek prázdnin

Před dvěma dny začali letní prázdniny. Konečně volnost! Hned prvního jsem přespávala u své kamarádky Laury. Právě jsem se vracela do domu mých pěstounů které jsem už několikrát vystřídala. Teď zrovna bydlím u milého páru. Jsem u nich pouhý měsíc a půl.

Pomalu jsem šla už celkem naučenou cestou Brooklynu domů až na konec ulice kde osamoceně stojí dům mých pěstounů. Pozorovala jsem domy kolem kterých jsem procházela. V dopoledním slunci které se odráželo od oken vanul jemný příjemný větřík. Já jsem ale přesto měla neblahé tušení že je něco špatně.

Konečně jsem dorazila k domu mých pěstounů. Červená střecha a bledě žlutá omítka byla lehce ozářená sluncem a tvořilo to klidnou a mírumilovnou atmosféru. Přesto mě ale jímal pocit neklidu a lehké úzkosti. Vyšla jsem dva schůdky vedoucí na malou dřevěnou terasu. Z kapsy džín jsem vytáhla klíče. Zasunula jsem do zámku ten správný a položila druhou ruku na kliku. Když jsem chtěla otevřít, dveře mi skoro samy povolily. Vešla jsem do chodby a hned jsem viděla že zámek je vylomený. Dveře stěží držely zavřené. Ve vzduchu byl cítit zvláštní pach. Něco jako pach rozkladu a spáleniny.

,,Haló?" zavolala jsem do domu ale odpovědi jsem se nedočkala. Klíče jsem položila na komodu hned u dveří a opatrnými kroky se vydala po schodech nahoru kde je ložnice a můj pokoj. Otevřenými dveřmi do ložnice jsem viděla že je prázdná, takže jsem se vydala ke svému pokoji. Dveře byly pootevřené a v dubovém kusu dřeva byly rýhy jako po drápech. Zápach byl silnější a srdce mi bušilo v hrudi. Lehce jsem praštila do dveří a ty se otevřely dokořán. Zalapala jsem po dechu když jsem viděla to, co se přede mnou odehrávalo. Nad Peterem, mým pěstounem, který silně krvácel z rány na hrudníku, se sklánělo stvoření vypadající jako obří znetvořený komár. Zvedl ke mně svou ohavnou tvář a zasyčel. Odhalil tím řadu dlouhých a ostrých zubů. Zadržela jsem výkřik a rychle utekla dolů po schodech. Vyběhla jsem z domu a za sebou slyšela syčení stvoření. Vypadla jsem z domu a běžela ulicí pryč. Najednou mě někdo strhl z cesty přesně ve chvíli, kdy po mně stvoření skočilo a nebýt cizince, dopadlo by mi na záda. Dopadla jsem na bok a když jsem se podívala na stvoření, viděla jsem jak se po něm ohání kluk zhruba v mém věku. Měl na sobě tmavé kožené oblečení a v rukou lehce zářící tenké ostří. Sekl stvoření do ramene a ozval se děsivý křik který rval uši. Zvíře, nebo co to bylo, se ohnalo po muži ale ten se hbitě ráně vyhnul a opět ostří namířil do nohy stvoření. Tvor padl na kolena čehož kluk využil a druhé ostří mu zabodl do zad. Vysoké zaúpění spojené s křikem se mi zarylo do uší. Stvoření s žuchnutím dopadlo na zem a aniž bych si to uvědomovala, z úst se mi vydral zděšený výkřik. Na zemi jsem se začala pozpátku plazit dál od kluka který se na mě podíval. Tvář mu skrýval stín kapuce ale v tmavých čokoládových očích jsem viděla údiv a překvapení. Pomalu se vydal ke mně a já rychle vstala a snažila se dostat co nejdál od něj.

,,Nech mě být! Prosím!" říkala jsem zděšeně. Chlapec ale mlčky šel dál ke mně a ostří v rukou mu splývaly podél těla.

,,Nechci ti ublížit." řekl pak klidným vyrovnaným hlasem. Jeho hlas byl hlubší a lehce chraplavý. Zvláštně uklidňující. Zastavil se a pomalu se sklonil. Krátké meče položil na zem s pohledem upřeným do mých očí. Jeho  oči s barvou hořké čokolády byly divoké ale uklidňující. Cítila jsem jak mi srdce divoce bilo v hrudi a ruce se mi jemně třásly. Slyšela jsem svůj tep v hlavě a měla jsem pocit, jako by se mi třásla i krev v žilách.

Chlapec se pomalu narovnal a dal před sebe ruce v uklidňujícím gestu jako na vyděšené zvíře.

,,Co to bylo?! Kdo jsi?! Co to dělalo u nás doma!?" Otázky se ze mě sypaly rychlostí blesku když mi do toho kluk skočil.