Liminální pokoje

Když jsem ještě v našem světě byla tak, bylo léto. Byly letní prázdniny a protože, jsem se nudila tak, jsem se rozhodla jít ven. Vyšla jsem tak, cca v 18:00, ano vím že je to pozdě ale, odpoledne bylo vedro a navíc jsem měla ráda procházky k večeru.

Už se stmívalo, dokonce i slunce zapadlo avšak, já stále byla venku. Šla jsem dál až jsem zabloudila k nějaké opuštěné budově, a ta vypadala . . . velmi divně. Připomínala nějakou firmu kde by měli být kanceláře. Jinak, ta budova měla nad vchodem nápis "Treshold Indrustries". Najednou se rozsvítili staré lampy které, svítily na prázdné a velké parkoviště a také, na chodník který, vedl ke vchodu.

Už jsem chtěla jít domů ale, uvnitř budovy hned za vchodem se rozsvítilo nazelenale slabé světlo. Dokonce i v některých oknech se rozsvítilo, avšak světlo mělo divnější a divnější barvu. Většina oken měla stejnou barvu světla jako u vchodu, některé ji měly sytější nebo, slabší. Kromě dvou oken které, měly tmavě modrou až do fialova zabarvenou barvu světla. Pak tady ale bylo růžově-červené okno. Bylo v třetím patře a svítilo intenzivní růžovou.

Trochu mě to znepokojilo, chtěla jsem jít domů ale, něco mě na tom přitahovalo. Jako by my můj vnitřní hlas říkal, abych to prozkoumala, že tam je něco co hledám, a že doma není bezpečno a že, tady je a mám tam jít. Ani jsem jsi toho nevšimla ale, už jsem čekala před vchodem do kanceláře. Vešla jsem dovnitř a rozhlédla jsem se kolem. Byla to taková malá čekárna, kde byly u stěny židle a v rohu stůl s malým a starým počítačem, jaká si recepce. Vedle recepce byla dlouhá do zelena vybledlá chodba kde, se sem tam objevili dveře nebo, nějaký nábytek. Bylo tu to docela čisté na to že, je to tu opuštěné.

Šla jsem dál až nakonec chodby kde, byl železný výtah. Když jsem k němu přistoupila, otevřel se sám. Zvenku vypadal nově ale, uvnitř je zastaralý. I tak jsem do něho šla. Kdybych měla rozum, nikdy bych tam nevstoupila. Bohužel mi ty hlasy furt našeptávali a prostě je nešlo neposlouchat. Zmáčkla jsem tlačítko do 3.patra a čekala jsem. Výtah se pochvíli rozjel a hrála tam ta klasická výtahová hudba. Jel normálně tedy až do 2.patra. Počítadlo se zaseklo na čísle mezi 2 a 3, pak přestala hrát hudba dokonce i hlasy mi přestali šeptat.

Najednou začal výtah rychle padat dolů a muzika hrála pozadu. Na počítadle šli čísla tak rychle že, jsem byla za 1 sekundu v patře -100. Najednou výtah zastavil jako bych byla na konečném patře, s číslem -1226. Výtah se otevřel a já se uklidňovala že, tohle není skutečnost a že je to jen sen. Avšak, jsem to nevěděla jistě jestli je to pravé či falešné ale, i tak jsem se rozhodla utéct. Jinak ty chodby před výtahem byly . . . "nereálné". Vypadaly jako v přízemí ale, něco tu nesedělo. Jako například to že, všechny dveře byly označené jako –0 ale, v přízemí byly normálně očíslované. Taky tu nebyl žádný nábytek. A jak jsem šla dál tak, zdi byly čím dál víc poškozenější a chodba měla míň dveří, byla tmavší a tmavší. Baterka tu nefungovala takže, jediné co tu svítilo byly velice slabá světla nade mnou.

Už nevím, jak dlouho to bylo ale, v dáli jsem viděla židli na které byl nalepený nějaký papír. Šla jsem blíž a na papíru byl nakreslený smajlík a u něho bylo napsáno: "Ahoj, dej si malý odpočinek a sedni si sem. Věř mi, stejně je tenhle koridor nekonečný =)". Nevěděla jsem co mám dělat. Jestli mám jít dál nebo, se zastavit a sednout si. Najednou mě přepadla velká únava a taky mi ty hlasy začali zase šeptat. Nechtěla je znova poslechnout a skončit ještě na horším místě. I když jsem se cítila že pokud si nesednu tak "zemřu" i tak jsem to překonala a šla jsem dál. Ale, hned jak jsem popošla dál tak, ty vnitřní hlasy začali ŘVÁT! A ještě k tomu se zamnou, ozval zvuk otočení té židle. Nad židlí svítilo sytě červené světlo a na židli sedělo něco tak nečekaného a tak hnusného že, jsem úplně ztuhla. Bylo tam tělo mojí mrtvé kamarádky s vydloubanýma očima, s rozřezaným a vykuchaným břichem a vyděšeným obličejem který byl vytvarovaný, jako smajlík na obrázku. Pak před mojí tváří stál ten papírek se smajlíkem ale, tentokrát tam bylo krví napsáno: "Mělas mi věřit avšak, jsi mi stále nevěřila teď dopadneš hůř než tvoje kamarádka".

Najednou jsem se propadla přes zem a byla jsem v nějaké žluté chodbě kde bzučelo světlo a smrdělo tu něco shnilého. Ani jsem se nehla protože, jsem byla furt vyděšená že se mi má stát něco hrozného než mé kamarádce. Po mnoho hodinách jsem se rozhodla tohle místo prozkoumat. Když jsem šla prozkoumat jednu uličku tak, se všechna světla zhasla a také přestala bzučet. Pak se ozvalo vysoké zapískání a dole rozsvítilo červené světlo. "Obrazovka" mírně zbělala a přede mnou se zobrazil error bar kde bylo napsané: "Backr00ms.exe přestal pracovat. Chcete ukončit úlohu? " a pak tam bylo na výběr mezi tlačítky "Ukončit úlohu" nebo "Vyčkat na program". Zmáčkla jsem "ukončit úlohu". Vrátila jsem se zpátky a tu kamarádku jsem už nikdy znova neviděla.