Dnešek směřoval k tomu být zkažený už od rána. Probudila mě silná bouřka, která ještě nepřestala. Zjistila jsem, že mi došla moje oblíbená zubní pasta a byla jsem nucena používat pastu mojí neteře s jahodovou příchutí, protože její matka moje sestra svojí někam schovala. Dona (sestra) odešla do práce a moje neteř Lia zůstala doma s teplotou.
Nejhorší stejně byla bouřka. Připomínala mi ho. Připomínala mi ho víc než jakákoli písnička nebo jeho fotka. A kapky deště mi připomínaly všechny probrečené noci, které jsem zažila.
Harry's pow
„Harry."
„No tak Harry. Vstávej."
„Harry!"
„Co?" zařval jsem na osobu stojící u mě a snažil se rozkoukat.
„Prospal jsi skoro 18 hodin Harry. Nechceš se najíst?" klaněl se nade mnou Niall.
„Nic nechci." odseknul jsem a otočil se na druhou stranu. Chvilku tam ještě stál a nakonec odešel na druhou stranu našeho autobusu.
Se slzami v očích jsem z kapsy u kalhot vytáhnul naší fotku. Moje nejoblíbenější a z druhé kapsy jsem vytáhnul dopis.
Vždycky jsem nesnášel říkat sbohem. Je to ten nejhorší pocit. Protože tě to vezme pryč ode všeho, co miluješ. Ten pocit tě odtáhne od lidí, které miluješ a od lidí které nejvíc potřebuješ. Tenhle pocit zničí všechno.
Drahá Kaylo, myslím si, že jsem věděl, že je konec. Ale nechtěl jsem tomu uvěřit. Věta ''už nikdy víc" mě právě teď zabíjí. A je mi líto že nedokážu jít dál, protože tak to prostě je. A já to musím přijmout a pomatovat si tebe a štěstí které jsi přinesla do mého života.
Chtěl bych tě vidět a naposledy tě obejmout. Je mi to líto. Je mi líto že jsme to nezvládli. Je mi líto že toho na tebe bylo až moc a že jsem ti nedokázal pomoct. Mrzí mě, že ti ukradli tvoje soukromý a je mi líto jestli to byli i naše fanynky.
Nesnáším slovo ''právě teď''. Protože ses necítila dostatečně důležitá. Ale byla jsi. A nech mě říct proč. Byla jsi nejlepší věc, která se mi stala. Byla jsi tu, vždycky když jsem potřeboval. Nebyla jsi otevřená hodně lidem a neměla jsi ráda příliš mnoho pozornosti. Ale to byla ta holka, do které jsem se zamiloval. A cením si všeho, co jsi udělala.
Bez tebe už to není stejné. Ani trochu. Budeš mi chybět a bude mi chybět tvá stydlivost. A vždycky na tebe budu myslet, až budeš mít narozeniny. A doufám, že mě jednou překvapíš a dáš nám ještě jednu šanci. Doufám, že se budeš cítit tak šťastná jako já když jsi tu byla. Vždycky tu pro tebe budu. A doufám, že ti tenhle dopis připomene, že jsem tě miloval a vždycky budu. Kdekoli budeš, cokoli budeš dělat. Děkuju za všechno.
Harry.
Dokončil jsem konečně dopis a snažil se nerozbrečet ještě víc. Dost dlouho jsem přemýšlel, jestli ho napsat nebo ne. Nakonec jsem si uvědomil, že bych toho litoval, kdyby ne. Poslední dobou toho bylo hodně a chybělo mi víc lidí než by mělo. Chyběla mi rodina, Zayn a Kayla. Potřeboval jsem mámu, aby mi řekla, že všechno bude dobrý. Potřeboval jsem Zayna aby seděl vedle mě a řekl mi, že jestli mě miluje tak se vrátí a potřeboval jsem Kaylu abych ji mohl držet. Potřeboval jsem ji říct jak je krásná.
Vždycky mi bylo líto, že když ji někdo řekl, že je, krásná ona se jen usmála, poděkovala a nevěřila ani slovo.
Doufám, že až se na ni jednou někdo zeptá tak se na místo nepříjemného pocitu na hrudi a slz v očích radostně usměju a budu pokračovat dál šťastný a vděčný za všechno co jsme kdy měli.
Snažil jsem se být zase v pohodě. Dostat se přes to. Všechno zapomenout. A jít dál. Myslel jsem si, že už jsem skoro ve fázi, kdy bych mohl říct "páni už se cítím dobře" a právě teď se nemůžu cítit hůř.
Choval jsem se jako idiot. Dělal jsem, že mi je to jedno a přitom mi to lámalo srdce. Předstíral jsem, že jsem v pořádku a že je mi jedno kde teď je a co dělá. A na chvilku jsem tím přesvědčil i sám sebe.
Myslel jsem si, že když budu předstírat jak je mi ukradená a nezajímá mě tak mi to prostě začne být doopravdy jedno. Ale všechny pokusy selhaly a teď tady ležím sám a snažím se zadržet každou slzu. Jen abych přesvědčil alespoň ostatní. A i když vím, že mi to nikdo nevěří pořád mám pocit že mi to pomůže.
„Máš telefon." zavolal na mě Liam a podal mi telefon.
„Harry Styles." řekl jsem potichu do telefonu a čekal na odpověď.
„Ještě vím, kdo jsi, kámo." poznal jsem Zaynův hlas který mi hned zvednul náladu a snažil jsem se představit so ho sedět vedle mě.
„Slyšel jsem, že spíš víc než já tak jsem si říkal že zjistím o co jde." i bez pohledu na jeho tvář jsem poznal, že má dobrou náladu a směje se. A to mi celkem zvedlo náladu.
„Nechce se mi o tom mluvit."
„Ty se mě fakt snažíš nahradit." zasmál se.
„Harry, prostě mi to řekni. O nic nejde. Nic ti to neudělá."
„Prostě jsem to přestal zvládat. Najednou je mi tak hrozně. Cítím tolik bolesti a prázdnoty. A šíleně mi chybí Kayla. Předtím to bylo celkem v pohodě, ale teď to nezvládám. Všechno to na mě najednou spadlo a já nevím jak dál." dostal jsem ze sebe a snažil se to co nejvíc zkrátit a zároveň nic nevynechat.
„Zrovna jsem četl docela dobrý citát a myslím, že by ti mohl moct. Jak v lásce, tak v umění jsou některé konce sladší. Zvlášť když dojde na lásku. Občas osud spojí dva milence, jen aby je rozdělil. Občas hrdina konečně udělá správné rozhodnutí ale se špatným načasováním. A jak se říká, načasování je všechno. Vypadá to, že tenhle příběh by mohl mít dvě tváře. Jen doufejme, ať to není tragédie." ten citát dokonale popsal všechno, co jsem si myslel. Všechno nad čím jsem kdy přemýšlel.
„Tak Harry, asi budeš muset čekat a pak uvidíš, jestli jí osud zavane zpátky k tobě anebo ne. Prostě to teď musíš nechat. A tím ti nechci říct aby, jsi na ni nemyslel nebo tak ale prostě budeš muset počkat."
„Máš pravdu. Jako vždycky. Já jen... Nechci čekat zbytečně dlouho a pak zjistit že už spolu nikdy nebudeme. Že už ji nepotkám."
„Potkat ji neznamená, že bude zase tvoje. Harry promiň, ale už musím jít. Kdyby něco tak napiš nebo zavolej. Mám tě rád, kámo." zavěsil bez odpovědi.
"Potkat ji neznamená mít ji" znělo mi v hlavě.
