My school

1)

Dnes je den stěhování. Jeden z nejhorších dnů, které se mohly stát. Zrovna jsme nakládali kufry do auta. Když jsme všechno naložili jeli jsme z letiště směr nový domov.

—-

Přede mnou se tyčil velký dům. Měl i velkou zahradu, která ale nešla zriovna moc vidět přez ten vysoký plot, který se tyčil okolo našeho nového pozemku. Nečekala jsem na rodiče a svého bratra až vyloží kufry a rozeběhla se rzchle do domu se slovy ,,chci ten největší pokoj".

Otevřela jsem dveře a naskytl se mi pohled na obývací pokoj se kterým je propojena kuchzň. Jediné co je dělilo od sebe byl ostrůvek přímo uprostřed. Nechala jsem to být a běžela po schodech nahoru. Běžela jsem až na konec chodby kde byli dveře s mím jménem. Otevřela jsem je a naskytl se mi pohled na prostorný pokoj který byl vymalovaný v sitě červené barvě. Všechno ostatní bylo černé. Postel, závesy na oknech, skříně. Zkrátka vše. Mou pozornost však upoutali jednz dveře které vedli do koupelny. Koupelna byla v modré barvě. Je tu sprcha, vana, záchod, umyvadlo a malá skříňka.

,,Jeny?" ozvalo se ode dveří a já se otočila. Stál tam táta.

,,Co potřebuješ tati?"

,,Tady máš tašky a líbí se ti to tu? Zařizoval jsem to já" řekl a ščekal na mou odpověď.

,,Jo je to tu fajn" řekla jsem jednoduše ,,a díky za ty tašky" udělala jsem nepatrný úsměv. Hmm můj první úsměv od doby co jsme sedli do letadla. Bravo. Táta se jen usmál a odešel.

Hned jsem si začala vybalovat a skládat to do skříní.

,,Jen je večeře" vletěl mi do pokoje brácha a začal mi skákat po posteli. Bože debil. Hlavně že mu je 19 a mně 18 a jsem vyspělejší než on.

,,Vypadni a řekni že jíst nebudu" řekla jsem rozhořčeně a shodila jsem ho z postele.

,,Jsi teda milá" řekl a s tím odešel. Jen jsem protočila oči a šla do sprchy.

Po sprše jsem si šla lehnout, abych se připravila na tu největší píčovinu. Školu.

——-RÁNO——-

Už zase ten idiotskej budík. Se člověk nemůže ani vyspat. Popadnu budík a vší silou ho hodím proti zdi. No bezva další budík v prdeli, tak to abych si vyndala novej. Otevřu šuplík ve kterým mám zásobu budíků a položím na noční stolek. Následně jdu do sprchy udělat raní hygienu a namalovat se. Vyjdu z koupelny a už jen oblečení. Vezmu si Černé, upnuté kalhoty a k tomu černé tílko aby mi to zvíraznilo prsa. Na to si veznu koženou bundu a jdu si vzít jen černé vans boty a můžu jet. ,,Tak já jdu čau rodino" zařvu ještě a následně si vezmu klíčky od mého BMW i8 a můžu jet.

Do školy dorazím tak za 10 minut a když začnu vylézat z mého miláčka, tak na mě zírají snad všechny oči co jsou na parkovišti před školou. Jen pokroutím hlavou, zamknu auto a vydám se do ředitelny.

Nehledám to moc dlouho a už se přede mnou rýsují dveře s nápisem ŘEDITELNA. ,,Hmm to teda bude něco" řeknu si otráveně a ani se nesnažím zaťukat a už vcházím do vnitř. No to jsem asi neměla ale co už se stalo. V ředitelně přímo před ředitelem stál kluk s kudrnatými vlasy a měl otrávený výraz. Hned jak si mě všiml začal si mě prohlížet a v očích mu šla vidět nadrženost. Kam já jsem se to jen dostala.

,,Oh, slečno Smith. Omlouvám se hned se vám budu věnovat" řekl a dál už jen vyhodil toho kudrnáče, který si mě při cestě ven ještě jednou prohlídl od zdola až dolů a na tváři mu hrál úšklebek. ,,Jo a pane Stylesi?" řekne ředitel a on se na něj otočí. ,,Zůstaňte rovnou slečně Smith ukážete školu a třídu" řekne bez zájmu a dál nás oba pošle prič, ale mně ještě podá rozvrh a klíčky od skříňky.

,,Tak ty jsi tu nová?" zeptá se kudrnáč a mě tím naprosto ohromí jak je bystrý. ,,Ty jsi asi pan Bystrý že?" zeptám se a dál se o něj nestarám. Hlavní je že mi ukáže třídu a já se můžu kde prospat. Najednou mě zatáhne za loket a silně stiskne. ,,Se mnou si nebudeš zahrávat kočičko. Jde vidět, že jsi tu nová, jinak by jsi měla úctu" řekne a já jen udělám můj dokonalý úšklebek kdy mi je všechno jedno. Přece si nemyslí, že mě zastraší. Hah to fakt ne. ,,Je mi jedno jak to chodí na týhle pojebaný škole. Já sem nechtěla, takže radši drž hubu a pokud si myslíš že mě zastrašíš, tak jsi na omylu. Mám toho docela dost za sebou, takže mě neohrozí chodící květák" prsknu na něj a následně se vysmeknu. ,,A už nikdy na mě nehmatej. Je ti to jasný" řeknu naštvaně a radši pokračuji dál v cestě. najdu si to sama. ,,Ty malá..." nedořekne to, protože na něj ukážu prostředníček a jdu dál.

Ahojky lidičky, takže ještě jednou. Pokud se vám toto nebude líbit tak to nečtěte nejsem zvědavá na nějaký shity co tu můžou panovat. Děkuju :3

Ano vím že tam mám chyby a't už je to čárka v souvětí nebo překlep hold si musíte zvyknout. :D pak tam máte obrázek bratra Jeny. Ano vím že je docela starej, ale mně se líbí :3

Pokud budete číst tento příběh budu nehorázně ráda, ale moje kapitoly budou občas krátké a někdy dlouhé. Podle toho jak dlouho nepřidám díl nebo budu mít čas a protože nemusím mít náladu, ale to se stane málo kdy nebo nebudu moct kvůli škole (bože píčovina to je), tak to bude trvat dýl, ale budu se kvůli vám snažit co nejvíc :)

Doufám že se kdyžtak podělíto o to co by se mohlo oběvit v této povídce může to být pak zajímavější a celkově lepší.

Takže ahoj a snad se vám bude líbit :)