Vzestup z popela [YouTube Multiverse]

Vitaa je génius

Organizace 7 reakčních kanálů sjednala mimořádnou schůzi v zasedací místnosti, aby si urovnali, co se jim to v tom jejich vězeňském komplexu vůbec děje. Tohle už zkrátka nemělo obdoby. Dva velcí zločinci a tvůrci unikli za tak krátkou dobu a oni sotva stihli zareagovat.

Hlavní zástupce organizace, pan Dvanáct, vstal ze své židle a důležitě se napřímil. Všichni čekali, že se vytasí s krásnou motivující řečí, on si však odkašlal a řekl:
„Tohle jsme podělali, hoši.”

Ostatní souhlasně přikyvovali a každý si k tomu cosi zamrmlal, takže v místnosti vznikl tichý šum.

„To máme z toho, že jsou vstupy do cel na kódy!” utrhl se na vězeňské systémy Mikýř. Všichni ostatní opět jen souhlasně přikývli.

„Co bylo dneska vlastně za kód?” zeptal se Rady, snažíc se rozpomenout na cifru, kterou dostal vytištěnou na papírku. Bohužel ji však někde vytratil. Nebo mu snad byla odcizena? No, skutečností je, že ji prohrál v pokeru, a ani si toho v zápalu hry nevšiml.

„3.14159 26535,” zarecitoval Vitaa, který stál nenápadně vzadu v místnosti, opřený o zeď. Všichni se po něm ohromeně otočili.

Docent se zhluboka nadechl a vstal ze své židle, aby mohl svého zločineckého pomocníka chytit za ramena. Byl z toho až dojatý, div že nebrečel.
„Takže ty moje několikahodinové přednášky o matematice ti přeci jen byly k něčemu.”
Pevně ho objal a poplácal po zádech, náš malý ukrajinský podvodníček však měl co dělat, aby se nerozesmál.

„Jistě, vůbec jsem při nich nespal s otevřenýma očima a to číslo si nezapamatoval kvůli tomu, že jsem Radymu ukradl tu kartičku a otevřel tím Taryho celu,” řekl nahlas, nikdo tomu však nejevil žádnou pozornost, a Vitaa už si začínal říkat, jestli ho tu vůbec někdo bere vážně.

„Každopádně,” zahlaholal pan Dvanáct, „kvůli tomu tu přeci nejsme.”

„To nejsme,” zabručel Czechcloud.
„Mám návrh.”

„Sem s ním,” řekl rychle Stay.

„Navrhuji zrušit gamblovací místnost.”

Všichni přítomní zalapali po dechu, no to snad Čeky nemyslí vážně.

„Zabudni,” odbyl ho Duklock.

„Děláš si srandu?” zahučel Vidrail.

Czechcloud protočil očima a opřel si dlaně o stůl.
„Kdybychom dělali svojí práci a nehráli nesmyslný karetní hry, tak nám Tary neuteče! Dává to smysl!”

„A neměl jsi mít náhodou zrovna službu?!” vykřikl Stay rozhořčeně, na gamblovací místnost si sahat nenechá. Je to jejich jediná spása v tomhle pekle.

„Co na tom záleží, Taryho to zpátky nevrátí, i když to svedeš na mě!”

„Co si to dovoluješ, já na nikoho nic nesvádím!”

„Právě jsi to udělal!”

„Tak a dost, tohle já nebudu poslouchat, pojď sem!”

„Přece mě jen tak nezmlátíš, bráško.”

„Jen tak ne, pojď do ringu!”

„Jako vážně, bráško? To je nějakym způsobem úplně absurdní.”

Stay vypěnil, na zmlácení Čekyho ten svůj ring vlastně ani nepotřeboval. Vytáhl ho ze židle a rázem dostal neskutečnou chuť mu tu jeho plešku omlátit o zeď. Czechcloud se ovšem jen tak nedal, a rázem se z toho stala velká bitka na pěsti.

Ostatní členové organizace to se zájmem sledovali, a někteří si to snad i natáčeli. No co, kontent je kontent. Docentovi se to však nezamlouvalo, chtěl řešit uprchlé zločince, ne žádné beefování influencerů, toho si sám zažil až až. Možná proto už nemá Twitter.
„Pánové, přeci byste se nemlátili,” zvolal mocným hlasem.

Poté, co ty dva odtrhli od sebe a Czechclouda za jeho nepopulární názory poslali za dveře, se situace opět uklidnila, a porada se vrátila k tomu, co je doopravdy důležité. Slovo si převzal Docent a stoupl si před interaktivní tabuli, která ovšem stejně nešla kvůli vyhořelé elektrice zapnout.
„Nemyslím si, že by to bylo jenom tak. Museli mít oba jasný důvod, proč utéci zrovna teď. Fizi, Tary, má někdo nějaké nápady proč zrovna tito dva?”

„Podle mě nad tím moc přemýšlíš,” prohodil znuděně Rady.
„Tihle dva spolu nemají nic společnýho.”

„Kromě vykořisťování dětí,” utrousil Mikýř.

„Třeba mu zase pomohl Morry, co si proklepnout jeho?” zamyslel se Vidrail.

„To je blbost, Tučňák má pravdu,” ozval se zase zezadu místnosti Vitaliy.
„Není to jen tak, však je přeci ten střet mafií v Karlových Varech, na kterým musíme být. Bez nich by to nešlo.”
Jen co to dořekl se po něm všichni tázavě otočili a on si zacpal pusu, jelikož se idiot zase podřekl.

„Vito ty jsi génius,” řekl mu nadšeně Docent. Vitaa na něj zíral jako sova z nudlí, a členové organizace mu uznale zatleskali.

„To by mě ovšem nenapadlo,” kývl pan Dvanáct uznale.

„Tak neasi, když o tom kromě mafií nikdo nemá ponětí,” protočil nad tím Vitaa očima.

Docent spráskl ruce a poodešel ke dveřím.
„Inu, budu muset do Varů. Pracovalo se mi s vámi krásně, zůstat tu však nemohu, spravedlnost čeká, a já vás nezklamu.”
S tímto odešel a Vitu odtáhl s sebou. Prošli strastiplným komplexem na venkovní parkoviště, a Docent si přivolal odvoz. Zanedlouho před nimi zaparkovala černá naleštěná limuzína, ze které vyšel elegantně oblečený pan řidič.

„Jean, moc rád tě vidím,” usmál se Docent a potřásl si s tím pánem pravicí.

„Tysis pronajal limuzínu?” uchechtl se Docentův nejlepší přítel.

„Nikoliv, já ji koupil. Nastup.”
Docent vzal za kliku zadních dveří a pokynul rukou, aby Vitaa nasedl. Ten ovšem pozvedl dlaně a ucouvl.

„Já s tebou nemůžu jet...”

Docent posmutněl, nechtělo se mu za takovým dobrodružstvím samotnému.
„Jakto, že ne?”

„Mám přece práci...jo. Jsem ti o ní neříkal?”

„To tedy neříkal. No co se dá dělat, budu si muset vystačit.”

Vitaliy ještě počkal, než se limuzína rozjede a úplně mu zmizí z dohledu. Mával a tvářil se smutně seč mohl, ale jakmile auto zmizelo, rozběhl se za svým mafiánským šéfem Tarym, aby mu o tom všem pověděl. Docent byl totiž nehezkou komplikací.