konec nebo žít?

teď

Stojím na zábradlí na mostu, s výhledem na osvícený noční New York. Proč není tak hezký i přes den?
Už vím.
Protože teď jsem tady sama. V ruce držím telefon s rosvíceným displejem a na něm otevřený instagram...s příspěvky o mě. Mimochodem s né moc dobrými příspěvky. Za dnešek dalších pět příspěvků. Slyším známé hlasy. Sem ale nikdo z nás nechodí. Jediný kdo ví, že tu jsem, je můj malý bráška Luis. Rozeznávám postavy jsiu tu rodiče a Luis. A ještě teta, strýc , bratránek George a sestřenka Juliette, která patří mezi lidi co ke mně radši nepatří. George má osm let jako Luis a Juliette má 17 což je o rok víc než já. Za nimi v mlze a tmě vidím i blikající červená a modrá světla. Proč. Proč s tím vůbec ona začala ? Mluvím dolů do řeky a při tom brečím. Nějaká část mě chce skočit. Kouká na mě mamka s taťkou a to je snad jediná věc, kvůli které ještě neplavu dole. Policejní auta následovaná záchrannou se postaví okolo. Musí být určitě nadšení, že v jednu ráno, jeli k mostu. Kvůli jedné šestnáctileté holce v černé mikine, která stojí na zábradlí a brečí. A to se to ještě zhorší...

Takže jen chci říct že díly budu vydávat nepravidelně. Možná se to časem ustalí ale chtěla bych dávat aspoň dva díly týdně. Jinak dělat komentáře autora do dílů, budu dělat jen výjimečně.     Tak zatím. :)