Ráno vběhli ti nacisté do nás ho společného domu, kde bydlelo přes 10rodin."Zbalte si věci a táhněte před dům !" Potom si ten chlap zašeptal: "Špíny jedny židovské." Všichni začali panikařit "Co teď ?"odvedli nás na nádraží, na nějaký volný plac který byl oplocený.Byli jsme tady asi týden.Jednoho dne už jsem se naštvala a zašla jsem za tím chlapem co to tam hlídal, aby nikdo neutekl."Zacházíte s námi jako se zvířaty, puste nás!" Ten chlap se naštval a dál mi facku v tom se taťka zvedl a zatáhl mě za ruku." Pojď zpátky je to marné." Na konci týdne nás rozdělili na muže a ženy s dětmi.(Bylo to od nich kruté, hrubé, a nechutné!)
Nastoupili jsme do vagónů, nedalo se v nich dýchat (bylo tam moc lidí a pěkně velká mačkanice).Dojeli jsme někam, nikdo z nás nevěděl kám.Až někdo zakřičel "Jsme v koncentračním táboře!"A hned ho zastřelili. Co teď? Zdálo se mi že vidím světlo na konci tunelu.Ale ne vzali Terezku!!! (Rozbrečela jsem se a maminka taky) Ze slzami v očích jsem řekla mamince:"Mami udělej něco!"
"Kdybych jen mohla"(povzdechla si maminka).A v tom .........................
Chtěla bych jenom říci že díly budou bývat kratší.Zítra budou další. Anet
