Vždy Jsi To Byla Ty

Kapitola 2.

Podívala jsem se jí hluboko do očí a zeptala jsem se: "Tak proč jste se mi neozvala? Celou dobu jsem umírala touhou Vám napsat, ale nechtěla jsem být na obtíž." Přiblížila se ke mně a ruku mi posunula po stehně výš. "Má milá, i kdybych se ti dřív ozvala, tak co by to vyřešilo? Předtím bychom si nic nemohly dovolit..." V tom jsme slyšely jak někdo bere za kliku. Ó né! To je Lindmanová. Sdílely spolu kabinet. Rychle jsme se od sebe odsunuly a já se zvedla, jakože odcházím "Ráda jsem Vás viděla paní učitelko." Vyhrkla jsem ze sebe s úsměvem na rtech a přitom jsem na ní mrkla. "Camil děkuji za návštěvu a zase se někdy za námi stav." Podaly jsme si ruku s hlubokým pohledem do očí. Já se otočila a jak jsem byla u dveří tak jsem se rozloučila a zavřela je.

Odcházela jsem a furt jsem na ní musela myslet. A v tom jsem znovu narazila na paní ředitelku. Povídaly jsme si ještě cestou ke schodišti, ale pak jsme se rozloučili a já šla domů. Vyšla jsem ze školy a koukla jsem se na hodinky.. To už je tolik hodin? Pomyslela jsem si. Koukla jsem se v kolik mi jede autobus a příjemným zjištěním bylo, že jede za 5 minut. Uplynulo to jak voda a najednou jsem byla doma.

Doma už byli i rodiče, ale jelikož měli hodně práce, tak seděli unavení před televizí "Ahoj rodino." pozdravila jsem vesele. "Ahoj Camil, to jsi brzy doma." řekla mamka překvapeným tónem. Nijak jsem na to neodpověděla, jen jsem se přesunula do druhého patra do mého pokoje a dál přemýšlela nad tím, co se dnes odehrálo.

Nakonec jsem se rozhodla vzít si mobil a kouknout, co je nového ve světě. Brzy se setmělo tak jsem šla do sprchy. Když jsem se vrátila zpět do pokoje, tak mi na mobilu svítila zpráva. Kdo to může být, pomyslela jsem si. Otevřela jsem jí a srdce se mi rozbušilo.. "Drahá Camil, dnes jsi mi dala důvod přemýšlet a já si uvědomila, že už nechci své city k tobě skrývat, proto, bych tě ráda pozvala k sobě na návštěvu, kde si o všem promluvíme. Zítra v 18:00 si tě vyzvednu u tvého domu. S. Morley."

Byla jsem v šoku. Nevěděla jsem, co mám dělat a jak mám reagovat. Neptala se, prostě oznámila, že přijede. Nevadí. Prostě se na zítra nachystám, obléknu si to nejlepší, co můžu a okouzlím ji. Zkoušela jsem usnout, ale furt jsem přemýšlela jestli odpovědět nebo ne. Nakonec jsem usnula.

Ráno jsem se probudila a koukla na hodinky.. to už je 12?! Jak je možné, že jsem spala tak dlouho? No co už. Vstala jsem, oblékla jsem se a vyčistila zuby a šla se rovnou naobědvat. Chvilku jsem si pustila svůj oblíbený seriál. Po nějaké době jsem se koukla na hodiny a už byly 4, tak jsem se šla pomalu chystat.

Dala jsem si sprchu a umyla si vlasy. Vybrala jsem si dlouhé uplé černé šaty s výstřihem. Na krk jsem si dala tenký obojek se srdíčkem a přes sebe jsem hodila koženou crop top bundu. Byla jsem s outfitem spokojená. Udělala jsem si ještě linky a řasenku a na rty jenom lesk. Bylo 17:45 a já byla připravená. Tak jsem si ještě vyžehlila vlasy a bylo to tak akorát.

Vyšla jsem z domu a Sarah už tam čekala v autě. Nasedla jsem, objaly jsme se na přivítanou a jely jsme. Bože jak krásně voněla. Cesta proběhla bez jediného slova. Byla jsem nervní. Zastavila u jednoho krásného bílého domu. Vypadal jak malá vila. Když otevřela jeho dveře prohlásila: "Tak vítej u mě doma Camil. Dáš si vodu, čaj, kafe nebo něco ostřejšího?" a pousmála se. Poprosila jsem o červené víno a ona si dala také.

Zavedla mě do pokoje, kde byl nízký skleněný stůl a kolem něj byly polštářky na sezení. Bylo tam přítmí a hrála uklidňující hudba. Seděly jsme a povídaly jsme si ještě detailněji o věcech, co se za ty roky staly. Já ale cítila, že ve vzduchu vysí jedno téma, které musíme rozebrat. A jelikož jsem za tu chvilku měla už 2 sklenky v sobě tak jsem se s kuráží zeptala: "A Vy byste si se mnou chtěla něco začít?" Ona se pousmála, ale viděla jsem jak zadržuje smích. Nedivím se, řekla jsem to snad nejhůř, jak jsem mohla. "Má milá, nechci si s tebou začít jen tak něco." řekla pobaveně a na chvilku se odmlčela. "Chci aby jsi byla jen má. Od první doby, co jsem tě viděla si to přeji." V tu chvíli jsme cítila motýlky v břiše a jak rudnu. Tohle jsem vůbec nečekala a vždy to bylo jen v mé fantazii, ale teď je to tady a já musím nějak odpovědět.

* Tak další kapitola je venku a doufám, že se vám líbí a těšíte se na další pokračování ☺️*